Wuwejův zápisník

Kolektiv autorů: První republika 1918-1938

Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.

(požadováno)
(jen osobní / nekomerční)
(ochrana proti spamu)

Zaškrtnutí způsobí, že budete mít předvyplněné údaje (nick, mail, ...) ve formulářích. Řešení je založeno na cookies, zaškrtnutím souhlasíte s jejich použitím. Souhlas můžete kdykoliv odvolat kliknutím zde.
Wu
2018-08-08 00:41:28
Tribun: super, děkuju za doplnění.

Jm: máš pravdu, je to nejlepší a asi jediné správné porovnávání.
Jm
2018-08-06 09:43:23
Myslím, že porovnání R.Č.S. s tím, co předcházelo a následovalo (včetně dneška), je též zajímavé.

Ale pro historické hodnocení je klíčové porovnání se současníky. To znamená, že spíš porovnávám, kde byla R.Č.S. kulturně, hospodářsky a vůbec civilizačně (právní stát, politické svobody, postavení žen, ochrana menšin) ve srovnání s tehdejším Polskem, Maďarskem, Rakouskem, Německem, Francií, Portugalskem, Řeckem...

A kde jsme byli v tomtéž "žebříčku" třeba v roce 1900? Kde jsme dnes?

Toto relativní porovnávání mi vždycky připadá klíčové pro kontext hodnocení historických jednotlivostí. A v zásadě jediné praktické. Není tak těžké "porazit" s dnešní technologií (kterou jsme dostali od jiných) komunistický režim nebo Republiku. Ale je zatraceně těžké vypracovat se v dnešní Evropě na úroveň, na které působili naši předci v největším rozmachu (což mi osobně vychází zhruba na dobu FJ1 a TGM).
Tribun
2018-08-02 08:18:27
K těm knížkám už asi moc nezjistím, jen si matně vybavuji, co vyprávěla babička, a té se už nezeptám. Pokud se mi to s něčím nemíchá dohromady, tak bez řádně vyplněné a potvrzené pracovní knížky byl člověk de facto tulák, cikán, individuum podezřelé a nesměl být už nikde zaměstnán, čehož firmy ruče využívali k vydírání dělníků: nebudeš poslušný, vyhodíme tě, ale pracovní knížku ti nedáme. Nebo dáme, ale napíšeme tam, že jsi flink a neschopný a už tě pak nikde nezaměstnají. Bylo to vlastně něco jako dnešní zápočťák, jen mnohem přísnější.

A co se té výpovědi do domovské obce za delikt týče, tak tím deliktem mohla být i potulka, čili pobyt v obci bez práce. V kombinaci s těmi pracovními knížkami to umožňovalo poměrně efektivně řídit, kde kam smí a kde musí být, pokud chce mít alespoň nějaká práva.

S tím vojenským "bráněním" hranic je to také zajímavé, například se bojovalo s Polskem o Těšínsko, o čemž se dnes už moc neučí. Velel tomu tehdy nějaký plk. Šnejdárek a kdyby nás Západ nezastavil, tak došli až do Varšavy. Nakonec se udělal plebiscit (referendum) a nakreslili hranice. S Maďarskem byl zase problém, že Slovensko jednak bylo pro Maďary něco jako pro nás Sudety (tady také kořenil osud republiky v r. 38) a jednak tehdy v Maďarsku byla tzv. republika rad, čili de facto sověty, a s tím měla ČSR jako pevná součást Západu problém. Plus jsme se navíc báli návratu Habsburků, protože Karel I. utekl právě do Maďarska a měl tam celkem silnou pozici.
Wu
2018-08-02 00:19:12
Ano, určitě to nebyla zlatá doba. Taky mě ještě překvapilo, jak moc musela republika bránit vojensky hranice.

K těm prvorepublikovým pracovním knížkám jsem nic moc nenašel (až k protektorátním), mohl bys doplnit, jak to fungovalo a proč nevolnictví?

No a domovské právo - četl jsem jen nějaký souhrn, kde se píše o možnosti vypovědět a vyhostit osoby přespolní za popsané delikty, což mi nezní jako "bezpráví".
Tribun
2018-08-01 08:21:38
A vedle Orla ještě DTJ. Také pracovní knížky (de fakto forma nevolnictví) a domovské právo (fakticky bezpráví všude jinde než v domovské obci), učitelky a četníci se nesměli vdávat ženit bez povolení, o lékařské péči si většina populace, zejména dělníci, mohli nechat jen zdát, korupce bujela takovým způsobem, že by Babiš záviděl a TGM byl tabu, a i když už byl po mrtvici a neschopný vykonávat úřad, byl pořád prezident a jeho stav byl přísně střežené státní tajemství. První republika rozhodně nebyla taková selanka, jak by se z filmů pro pamětníky nebo novodobých nostalgických opusů mohlo zdát. Na druhou stranu, lidé považovali ten stát za svůj, pracovali pro něj a bojovali za něj a vkládali do něj své naděje, což se o současné ČR (kolikátá republika vlastně jsme?) asi nedá říct ani s velkou mírou optimismu.