Dobrý den mistře Wu,
sice opožděně, ale přece. Chvíli mi trvalo, než jsem Vámi odkazované projel a pochopil, co tím asi myslíte.
Problém je v tom, že každý mluvíme trochu o něčem jiném. Hlavně je třeba rozlišovat mezi eugenikou jako pojmem filosoficko-sociologickým až politruckým a pojmem genetickým (nebo skutečně vědeckým, jak chcete). Samozřejmě, základ mají stejný, ale z praktického hlediska jde o něco jiného. Ta "humanovědní" eugenika sice jako termín vznikla až v 19. století, ale pochopitelně už ve starověku různí myslitelé rozvíjeli konstrukty pro zvyšování kvality populace. Samozřejmě dvojím způsobem: jednak spojováním těch nejlepších, jednak izolací od těch horších (ať už skutečně nebo domněle). Nebylo náhodou, že jména i ostřejších kontur se eugenice dostalo právě v 19. století. Romantismus, národní obrození, demokracie a podobná svinstva :-) Právě tady vznikl základ pro to, co si řada lidí představí pod eugenikou dnes, tedy to, jak ji pojali nacisti. Tedy jednak vyšlechtit nadlidi křížením nejúžasnějších jedinců v jakýchsi množírnách, což se stejně moc nepodařilo (karikaturně ztvárněno třeba v Obsluhoval jsem anglického krále), jednak eliminovat to špatné, a to nejen izolací, ale i likvidací, a to nejen nemocných/postižených, ale i Židů, Romů, Sintů a možná ještě dalších etnických skupin. Samozřejmě to ani jinak dopadnout nemohlo, protože těžko leze říct, že existuje něco jako objektivní znaky kvality člověka, na základě kterých lze rozhodnout o jeho právu na život a rozmnožování (samozřejmě, existují extrémní případy, kdy by to možné bylo, ale to sem asi nepatří). To je tedy ta eugenika, o které mluvil lojzo. Eugenika, která sice ještě straší v hlavách nějakým těm Daliborkům a podobným, ale to je tak všechno.
Co však stále přežívá, je eugenika jako součást lékařské genetiky. Mimochodem, genetika byla určitou dobu určitými lidmi také označována za buržoazní pavědu (oni se totiž asi ve filosofii zasekli u Aristotela a tak tvrdili, že genetika utvrzuje proletariát v jeho podřízeném postavení). No a tahle genetika není o nějaké šlechtění iluzorní vyšší rasy, ale o prevenci nemocí. A teď v tomhle bodě začínáme mluvit o něčem jiném Vy a já. Vy sice máte pravdu v tom, že značná část vlastností a nemocí je v různé (někdy třeba i úplné) míře způsobena ne geneticky, ale různými zevními vlivy, ale to je něco trochu jiného. Tohle jde totiž trochu mimo hlavní zájem genetiky. Polygenní a multifaktoriální onemocnění ne že by byly zcela mimo zájem genetiky, ale z dobrých důvodů se genetika soustřeďuje hlavně na monogenní dědičnost. Podívejte, lze výborně predikovat, co způsobí jeden faktor. Dá se předvídat, jak dopadne interakce dvou faktorů (ať už genetických nebo zevních), ale pět, dvacet? To už je velká neznámá (i třeba pokud jde o lékové interakce). S tím souvisí i to, že se s tím také dá houby dělat. Možná řeknete, že to není pravda, vždyť právě ty zevní faktory, jako třeba stravu, můžeme dobře ovlivnit. Ano, můžeme, ale Vy víte jak? Ještě před pár lety nám tvrdili, že řepkový olej je jed, zatímco slunečnicový nám prodlouží život. Teď tvrdí opak. A pamatujete, jak tvrdili, že když nenahradíte máslo margarínem, tak umřete? No, dnes zase opak. Chcete namítnout, že to znamená jen to, že západní medicína je na houby, že existují i jiné směry, které mají lepší recept? No, o to první se nepřu, ale s tím druhým si nejsem jistý. Znervózňuje mě, když je něco neměnné, a to právě tyhle alternativní směry jsou. Vysvětlujte veganovi, že seitan je sračka nad sračky ... Nejen, že jsou neměnné, ale jsou obhajovány i velmi podivnou politruckou argumentací typu: "Miluju zeleninu, protože má tisíce chutí" (s tím nelze než souhlasit), ale má to pokračování: "Zato steak chutná pokaždé stejně" (a jsme u demagogie nejhrubšího zrna, protože tu demagog vydává za objektivní pravdu svou buď nedostatečnou zkušenost nebo závadu chuťových pohárků, navíc se dopouští ohavného argumentačního klamu, protože maso není jenom steak - to neberte jako obhajobu masa, já proti vegetariánství nic nemám, jen říkám, že před lidmi, kteří takto argumentují, by měl člověk rychle utéct). Jinými slovy, s ovlivňováním zevních faktorů je to těžké, protože nevíme jak (a hlavně, pacienti se většinou měnit nechtějí). A tady vstupuje na scénu eugenika: prevence monogenně dědičných onmocnění. Ne v tom smyslu, že byli vybíjeni (nebo aspoň kastrováni) nemocní, případně nositelé patogenních alel, ale jednak třeba tak, že se právě doporučuje, aby spolu nesouložili příbuzní (chcete-li vědět proč, zajeďte se podívat třeba na košické sídliště Luník IX - to zajásá každý sběratel autosomálně recesivně podmíněných dědičných syndromů, to ani na českých vesnicích nenajdete, takovou koncentraci), jednak preimplantační diagnostikou (jste-li nositel patogenní alely nějakého třeba autosomálně dominantně dědičného onemocnění, kdy máte 50% šanci, že ten vadný gen zdědí Vaše dítě, je možné vybrat pro implantaci jen ta vajíčka, která jsou bez mutace). A vzhledem k tomu, jak hnusná onemocnění to bývají, to za to asi stojí. Jistě, můžete namítnout, že sice jsou to onemocnění těžká a hnusná, ale relativně vzácná oproti tomu, co naši civilizaci trápí nejvíc - hypertenze, cukrovka, ateroskleróza. Jo, máte pravdu, jenže to jsou převážně právě ty multifaktoriálně podmíněná onemocnění, se kterými se toho nadělat moc nedá.
~