Wuwejův zápisník

Jan Bílý: Vidím v tobě Boha, vidím v tobě Bohyni

Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.

(požadováno)
(jen osobní / nekomerční)
(ochrana proti spamu)

Zaškrtnutí způsobí, že budete mít předvyplněné údaje (nick, mail, ...) ve formulářích. Řešení je založeno na cookies, zaškrtnutím souhlasíte s jejich použitím. Souhlas můžete kdykoliv odvolat kliknutím zde.
Wu
2014-10-11 00:58:26
Dobře :)
Dominika
2014-10-09 17:21:51
Můj Bůh, kterého mám na mysli, také nemá nic společného s náboženským vnímáním Boha, naboženství to právěže už vůůůbec, fujky fuj...takže to ani formulovat nemusíte, rozumím tomu jak je to myšleno, to spíš můj "Bůh" nebyl pochopen, protože jsem ho tak podivně či nábožensky možná podala i když jsem to tak nemyslela no, ono někdy se dá těžce popsat věc, kterou pouze cítíte a vnímáte...;)
Wu
2014-10-05 01:11:57
Přemýšlím, jak bych nejlépe naformuloval to, že Bůh a Bohyně, které myslí Jan Bílý, nemají s náboženským vnímáním Boha nic společného, že se zcela míjíte v tématu. Je to zajímavě obtížné, protože jakýkoliv příklad nebo srovnání, na který jsem přišel, se tváří jako by to bylo totéž...
Dominika
2014-10-02 18:52:34
Tak já bych šla ještě hlouběji a to tak, že bych řekla, že jediní naši nejsou ani naši rodiče, nýbrž "Bůh", čili spíš než bychom zaměňovali partnera za jednoho z rodičů, tak zaměňujeme partnera za Boha. Vše bych viděla spíš tímto směrem, protože naše skutečná podstata v podstatě nepramení z rodičů. Máme jednoho Boha, zatímco rodičů můžeme mít díky svým minulým životům spousty...Taky mě napadá, že lidé vidí rodiče ne v tom, kdo je jejich pokrevní rodič nýbrž v tom, kdo se o ně tak jako rodič stará, kdo je bere jako svoje vlastní děti a ten kdo se k nim chová s úctou, přijetím, láskou a respektem. Což vlastně vyvrací celou tuto myšlenku. Jde tedy v životě o to, kdo je pro nás kdo, nebo spíše kdo je pro nás jaký?Život a svou realitu si tvarujeme jedině my sami svými myšlenkami. Já osobně si myslím, že moje duše na mých rodičích nikdy závislá nebyla a o tu tady jde hlavně a především vždycky. Ano závislá jsem na Bohu a na moji společně s ním vybrané "smlouvě"(posláním). Takže když budu vidět Boha ve svém příteli, je to zcela přirozené a nijak nezavádějící, protože Bůh je v každém z nás;)On je ve mě a já jsem v něm. Takto to já vnímám odmalička až doteď a nikdo mě k tomu nikdy nijak nevedl, prostě to vím. A právě proto, když budeme chtít cokoliv nalézt v jakémkoliv člověku zde, můžeme to najít, protože v každém je obsaženo kus něj(Boha, který je vším). Takže když teď zažívám a prožívám pocit chybění v podobě, že necítím pocit štěstí a lásky ve svém životě, vím, že nejsem pouze ve svém středu, že jsem daleko od něj a že jsem se vzdálila Bohu a to je třeba napravit, nijak to však nesouvisí s mými rodiči a ani s mým přítelem. Jedině snad, že bych si to co vidím v bohu zaměnila i s tím co vidím v rodičích, jenže to je hloupost už jen kvůli tomu, že si uvědomuji Božskou přítomnost v lidství, protože potom umím přirozeně rozeznat co je v lidech to pravé a božské a co nikoliv, co je jen naučené, převzané a naprogramované;)