Výhodou socíku bylo i to, že jsme měli děti hrozně mladí. Já ještě na střední škole... Nepřipouštěli jsme si nějakou zodpovědnost, že by se mohlo něco stát. A nechtěla bych mít dítě jako dnes, uprostřed kariéry a se znalostmi, co všechno se mu může stát. V 19 mě ani nenapadlo, že by miminko mohlo např. umřít.
S druhým dítkem jsem si v knize o zvířátkách přečetla, že novorozenec se udrží na tyči od smetáku a že se neutopí ve vodě atd. Bohužel už to nešlo vyzkoušet, dítě mělo 4 měsíce. Ale moc jsem toho litovala a byla jsem ochotná mít kvůli tomu i třetí. No manžel měl víc rozumu než já, takže z toho sešlo. Co ale šlo, to bylo naučit miminko v těch 4 měsících reagovat na jméno.
Dneska jsou úplně jiné možnosti. Vnoučata se naučila znakovat dřív než mluvit. Ale i když už uměla mluvit,
odznakovaný White-Riderův tarot je velice roztomilý. (Navíc jsem si uvědomila, že opravdu v celém tomto tarotu není kočička, z čehož byla vnučka zklamaná. Lev není kočička, to uznávám taky.) Doba se mění a je to jen dobře. Veškeré chyby, které jsem ve výchově udělala, byly ty, kdy jsem sebe i dítě
nutila do něčeho, s čím jsme nesouhlasily ani jedna. Dělat něco proti něčí vůli jen proto, že to vyžaduje něčí cizí autorita, přináší jen problémy.
~