Wuwejův zápisník

Autoterapie kreslením aneb Jak to asi funguje?

Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.

(požadováno)
(jen osobní / nekomerční)
(ochrana proti spamu)

Zaškrtnutí způsobí, že budete mít předvyplněné údaje (nick, mail, ...) ve formulářích. Řešení je založeno na cookies, zaškrtnutím souhlasíte s jejich použitím. Souhlas můžete kdykoliv odvolat kliknutím zde.
Wu
2016-04-03 23:32:57
Ano, určitě.
A k tomu ještě nějaký základ - někoho mé kresby rozčilují bez ohledu na momentální rozpoložení :).
SV
2016-04-01 08:57:28
Wu
2014-11-23 00:48:05
Takže na začátku náhodně, ale v průběhu už se ovlivňuje a rozvíjí. Asi to u mě funguje podobně...
Díky.
Milan
2014-11-22 20:18:59
Wu: řekl bych že se to projeví kdykoliv v průběhu, ve kterém uvidím jak mám dál pokračovat. Je to teda v tom případě ta "kompenzační pomůcka", ale asi ne tak že se dá kreslit něco čím člověk neprošel, co si nezažil. Nemusím mít nejlepší rozpoložení, ale díváním se na svuj obrázek a jeho rozvíjení je pak teda novou emocí, respektive staronovou, asi vzpomínkou. Ke které se vracím.
Wu
2014-11-19 01:15:38
Milan: a jak se ten pocit vyvolá, resp. kdy se s kresbou propojí?
Už na začátku? Vybavíš si ho a pak kreslíš?
Nebo naopak, kresba ho přivede?
Milan
2014-11-16 15:19:37
U sebe jsem si všiml, že občas při kresbě cítím, že kreslím nějaký niterný pocit (nějaký hluboký zážitek), který ale nemám neustále při sobě, v sobě. Jen si ho nějakým způsobem zpřítomnuju při procesu kresby. Něco co vím že existuje ale momentálně to tu není a kresba může někdy pomoci se k tomu přibližovat.
Wu
2013-01-30 00:04:20
V tom případě to platí i pro Tebe ;)
Psychoanalýza umění
2013-01-28 08:59:40
Jo, to jsem vlastně zapomněl: NEUMÍM kreslit :'((
Wu
2013-01-28 00:29:07
svědek: díky. A s tím vůbec neumí bych si dovolil nesouhlasit - umí to každý, lišíme se jen zkušenostmi, cvikem či tématy ;).
Wu
2013-01-28 00:27:35
Psychoanalýza umění: hehe, no dobře, tak když je to taková hrůza, tak to oželím :-D. Odkazovaný obrázek je dobrý pro představu. Někde jsem viděl článek o tom, co lidé malují při telefonování, myslím že to může být podobné.
Ale víš co? Moje telefonovací kresby nejsou mým obrázkům vůbec podobné. Že bych měl dva režimy automatiky? :)

Aha, podtržítka (kurziva) se vyhodnocují i uprostřed odkazů, to je špatně, díky za upozornění, při nejbližší příležitosti se na to podívám.


svědek
2013-01-27 23:35:30
Díky, moc zajímavá úvaha. I pro toho, kdo nekreslí, protože to vůbec neumí.
Psychoanalýza umění
2013-01-27 16:28:05
Nakonec teda přes zkracovač adres: http://jdem.cz/x27c8
Psychoanalýza umění
2013-01-27 16:26:20
Máš to tu pokažené :-/
Psychoanalýza umění
2013-01-27 16:26:00
Z nějakýho důvodu to odmazalo podtržítka v tom odkazu (podtržítko chybí mezi memberfiles a mezi 60034bbb)

Správně (bez hvězdiček): ******http://www.spraygraphic.********com/storage2/memberfiles/1401/picture/60034bbb70f3fc686e191725e7b8e39c3c1.jpg******
Psychoanalýza umění
2013-01-27 16:22:08
To teda ne, žádné moje obrázky skenovat nebudu, stejně si žádné neschovávám, všechno to hážu do koše, fuj... A hlavně to nejsou pořádně ani obrázky, to nemá většinou žádnou prostorovou hloubku ani symetrii, je to povětšinou jen schematický, jako když si kreslí dítě na základní škole plochý obrázky, akorát to kreslím celý strašně malinkatý a pomaluju těma desítkama/stovkama kravin celou tu A4 a ještě to propojuju navzájem naprosto nesmyslně dalšíma tvarama... Hnus prostě :D

Stylem něco jako toto (akorát ne barevný, zdaleka ne tak hezký, souměrný, libooký a smysldávající): http://www.spraygraphic.com/storage2/memberfiles/1401/picture/60034bbb70f3fc686e191725e7b8e39c3c1.jpg
Wu
2013-01-27 00:48:31
To je právě to divné - dlouhodobě, takřka trvale, se mi do obrázků prožívaná emoce neotiskovala rozpoznatelně; ty obrázky, kdy jsem byl fakt ve špatném rozpoložení, byly subjektivně hodnocené jako nejharmoničtější. Což mě vedlo k hypotéze, že je to kompenzační pomůcka, že si kreslím protijed.

(čili takhle jsem na to přišel)

Ten démon, no, on byl přece jen trochu cílený, možná že jediný rozdíl je v tom, že tentokrát jsem trochu chtěl, aby se tam emoce projevila.

Tvoje obrázky by mě fakt zajímaly (jestli bude zneklidňující efekt přenositelný i na někoho jiného, jestli je univerzální).
Psychoanalýza umění
2013-01-25 23:18:09
Neříkám, že jsem se nějak zvlášť zamejšlel nad tím, jak tohle funguje, ale co mě tak napadá k tomu:

Nevím teda, jak si původně v tomhle kontextu přišel na tu "kompenzaci", ale je to fakt principielně nelogický, aby to fungovalo tak, že psychika si to jaksi sama od sebe "přetočí" na druhou stranu a ty vyjádřit opak toho, co cejtíš, abys to jako v realitě kompenzoval. Myšlenka je to zajímavá, ale v praxi je to tak jak je popsáno v tý části "Lapač emocí" a takhle prostě vzniká naprostá většina audiovizuálního umění. I pak hudba třeba a ten film prostě nějak odráží rozpoložení toho, kdo to vytvořil a ne, že si tím ten člověk něco kompenzuje. Tady není důvod, aby to, co z tebe při pociťování emoce nějak vycházelo, končilo v realitě jako opak toho (specielně když je to samovolný kreslení).

Ano, je to autoterapie zároveň, ale terapie ne "protipohybem", ale prostě tím, že se ta emoce jakože "odžije" řekl bych. Samozřejmě tohle je hrozně zjednodušenej přístup a nedá se asi úplně říct, že když si doteď kreslis příjemný obloučky a uklidňující tvary, že si jako "byl uklidněný a v příjemné pohodě" - a proto si kreslil příjemné věci - a teď ten bubák znamená, že tě dostihl nějakej dlouho potlačovanej démon. Bude to patrně podstatně složitější, byť i tohle je docela dobrý k zamyšlení, proč se ti najednou tohle zjevilo pod rukou... náhoda to samozřejmě není.

Zkusím to nějak úplně jednoduše ty emoce rozebrat: Každá emoce generuje energii. A s tou energií se něco musí stát, tzn. ta energie musí být na něco použita, něco ta energie musí ovlivnit, do něčeho se transformovat, na něco někde zapůsobit. Ta energie má vždycky někde nějakej impact - přestože je zároveň ta energie "vyprázdněna" tím daným kanálem. Neboli ta energie byla spotřebována na vytvoření toho obrázku, emoce tím byla odžita, má to terapeutickej efekt, ale to neznamená, že to celý nemá zpětnej vliv na tu psychiku jako celek (a v tomhle případě to má i vědomej vliv dokonce, protože je jasný, že démon je nějakej, v tvým případě ne úplně obvyklej, signál). Každej ten obrázek tě zase zpátky ovlivní, tzn. ta emoce se v podobě toho obrázku zase dostane zpět do hlavy, ale jde o to, že to asi člověk tím přenesením na papír nějak "zpracuje" a dá tomu formu a když to vidíš zformovaný před sebou, tak se s tím pak dá i líp pracovat.

K tý kompenzaci ještě: Jestli je psychika možná něco kompenzovat (přetáčet na tu druhou stranu), tak je to tak maximálně to, co způsobilu tu emoci, ne ta emoce samotná. Prostě pokud cítíš nenávist, tak ta psychika negeneruje jako kompenzaci lásku, ale vymezuje se vůči PŘÍČINĚ tý nenávisti a snaží se vyrovnat s ní! Nějakej debilní příklad když vezmu, tak když tě bude v práci srát šéf (a tenhle případ bude generovat emoci "nenávist"), tak to prostě nevykompenzuješ tím, že budeš s manželkou pracovat na vašem vztahu (a generovat "lásku"). Respektive nevyřešíš to tím, že (když to teda zkvantifikujeme) vezmeš stejný objem lásky a "vykompenzuješ" tím tu nenávist a tím se jako dostaneš do rovnováhy. To ani omylem. To by se ti hlava dostala akorát do ještě větší spirály. Jediný, co psychika umí je se snažit nějak vyrovnat s tím, že tě sere tvoje práce a zmenšovat ten objem generovaný nenávisti (snad to je alespoň trochu pochopitelný, co chci říct).

No a co se mě týče, tak se víceméně "bojím" kreslit, dostanu se k tomu vždycky jednou za čas, a cokoliv, co vyplodím, na mě má v podstatě výlučně zneklidňující efekt, a tý výsledný kresby se částečně bojím a částečně jí nesnáším a nelíbí se mi to...