Wuwejův zápisník

Volíte hudbu k náladě, nebo se naladíte podle hudby?

Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.

(požadováno)
(jen osobní / nekomerční)
(ochrana proti spamu)

Zaškrtnutí způsobí, že budete mít předvyplněné údaje (nick, mail, ...) ve formulářích. Řešení je založeno na cookies, zaškrtnutím souhlasíte s jejich použitím. Souhlas můžete kdykoliv odvolat kliknutím zde.
Wu
2011-03-18 01:06:56
Dobrá filmová hudba funguje i bez filmu, také jich pár takových znám. Třeba Ennio Morricone. Nebo soundtrack z Kytice, úvodní píseň je úžasná...
hennriet
2011-03-16 22:35:18
Wu
2010-04-20 23:08:20
Koukám, že jsi to vzala zgruntu [úsměv].
A neštve Tě na té cizí hudbě spíš to, že ji musíš poslouchat aniž by ses k tou rozhodla?

Píšeš knihy? Jaké? Jsem zvědavý... A pokud mi bude žánr jen trochu blízký, mohl bych případně buď zrecenzovat, nebo poslat komentáře, nebo obojí [mrk].
OK AIA
2010-04-20 05:16:38
Dnešní noc jsem se rozhodla brouzdat na modrých WuWejových stránkách a tenhle dotaz mě také zaujal... Vždycky jsem si myslela, že mám hudbu ráda. Jsem žánrově nevyhraněná a právě podle nálady vybírám, co si pustím. Přeladit se hudbou mi nejde, stejně jako Wu. Když si vyberu nějakou záměrně, buď tam ta nálada je, nebo jí za chvíli musím vypnout/změnit.
No ale co mě celkem překvapilo, dost často mě hudba štve a ruší. Štve mě jako kulisa doma, štve mě u kolegů v práci a ze všeho nejvíc mě štve venku, když si ji třeba soused pustí u grilovačky. A to dokonce i tehdy, dávají-li zrovna nějakou mou oblíbenou!
Logicky to moc nechápu, možná jsem jednoduše netolerantní (jo, otvírá se mi kudla v kapse, když má někdo nahlas nekvalitní sluchátka, ze kterých jde chrastění a duc duc - ovzvlášť, když s ním mám sedět ve vlaku, nebo když visí na tyči v MHD o dva lidi dál)
Sama si ale často zpívám (obvykle se po bytě, venku a chvílemi i na pracovišti ocitám sama, což je vhodná doba. Nejlépe se mi zpívá v garážích v práci, je tam dobrá akustika :-D )
Na druhou stranu, při psaní svých pseudoknih (na jejichž dodělání a vydání stejně nikdy nedojde, ale je to nejspíš moje forma relaxace) si hudbu pouštím do sluchátek téměř vždy. Nejčastěji se jedná o soubor několika kousků (někdy i jediný kousek), neustále se opakující do zblbnutí po celou knihu". Diplomku jsem celou napsala u znělky Dr. House, pak už stačilo pustit tu melodii a automaticky mě to dostalo " do obrazu" a do soustředění. Takhle to mám vždycky, nějaká melodie se mi spojí s psaním a navodí tvůrčí atmosféru...
Wu
2010-04-18 22:19:45
To by mě taky zajímalo, ty poplatky, jestli na to dbají, nebo kašlou... Tipuji že platí.
Jago
2010-04-17 06:14:11
Wu
2010-04-14 23:02:35
Henry Psanec: stávalo se mi v Ústí nad Labem v Carrefouru, že tam hráli... no těžko popsatelně. Občas hardrock, občas alternativní artrock, občas bůhví co. Rozhodně vždycky vybočovali. Tipuji na nějakého brigádníka s přístupem k rozhlasu [úsměv].
Henry Psanec
2010-04-13 19:46:02
Jo a občas ji používám jako kulisu při manuální práci. Něco, co neuráží a přitom mi to neodvádí myšlenky.
Henry Psanec
2010-04-13 19:45:16
Asi bych se mohl hudbou rozesknit, ale snažím se používat hudbu tak, aby umocňovala mou náladu. Někdy samozřejmě i k účelům kataraktickým (Siegfriedův pohřební pochod bývá nejčastější). Odpoledne jsem si na tenhle článek vzpomněl; vstoupiv do nákupního komplexu (šel jsem si vyfotit pavučiny), byl jsem uvítán písní "Zůstanu svůj" od Karla Gotta. No, aspoň že to nebyla "Léta prázdnin"!
jm
2010-04-09 10:25:40
Až dodatečně jsem si všiml příspěvku ratky z 2010-04-05 13:21:13. Nelze nechat bez ocenění: bravo, krása!
Wu
2010-04-08 14:05:17
vr: podle žánru, ale většinou mi jde na nervy. Takže náladu sice mění, ale asi ne zamýšleným směrem.

ratka: jo, techno. Chodíval jsem na house party, stavy změněného vědomí ze záplavy hudby a rytmu si dobře pamatuju.

Lenka: připomněla jsi mi Neoluxor v Praze na Václaváku. Tam mají pětiminutová hlášení o tom co podnikají a co je nového. To je jedním slovem STRAŠNÝ, protože (mě) to vytrhuje ze soustředění, prohlížení a vybírání. Počítám přesný opak toho, oč jim jde.
Lenka
2010-04-07 16:58:17
Oni hrajou v supermarketech hudbu? :-) V tom mém oblíbeném asi ne, to bych tam nechodila, Já jen často slyším "Prosím zaměstnance číslo 45, aby se dostavil na informace, děkuji." Nebo "Dovolujeme si vás upozornit na slevu v oddělení zeleniny, banány za 10,90." To zvládám. Běda, jestli mi tam zahrajou!
ratka
2010-04-07 14:56:26
vr
2010-04-07 08:38:02
Jago
2010-04-07 06:37:32
Wu
2010-04-07 00:11:46
sedmi: takže taky neutralizace. Jsem opravdu zvědavý, jestli se hudbou vůbec někdo "programuje". Kromě Vlastimila Marka, pochopitelně [úsměv].
sedmi
2010-04-06 15:58:01
Wu
2010-04-05 23:02:45
ratka: Tobě se dá jenom závidět - je to další potvrzení o tom, že žiješ "tady a teď" a po buddhisticku [mrk]. Já bych se bez hudby neobešel. Při duševní práci mi pomáhá odfiltrovat nežádoucí zvuky, rušící soustředění, při práci fyzické doplňuje atmosféru, dokonce i auto se mi řídí líp s hudbou než bez ní - pomáhá udržovat ve správném rozpoložení.

Lenka: Dokonale jsme se shodli! Jak s vyplavováním emocí, tak řízením auta (psal jsem to - aniž bych si přečetl Tvůj komentář - o pár řádků výše Ratce).

bb: dělám to stejně, vždycky něco nového objevím a pak sjíždím stejné album pořád dokola. Pak jednak z prvních několika taktů poznám skladbu nebo píseň, jednak přesně vím z čeho vybírat do aktuální nálady. Má to ještě jeden efekt, příslušná hudba mě pak vrací do té doby. Tak například Oldfieldův Voyager, to je prosluněná líná atmosféra léta 1997 [úsměv].

jm: Díky za ocenění otázky [úsměv]. takže hudba, která nějak ladí s danou situací. Rádio mi do noty padne málokdy, ale třeba v autě mi míchání žánrů vlbec nevadí, klidně přeladím z folk-oldies na Černou horu. Asi skutečně slouží jako "česač myšlenek", jak zmínila Lenka (mluvené slovo by mě tam nejspíš zabilo).
jm
2010-04-05 18:25:59
Dobrá otázka /bezbariérový smajlík/. Do ankety bych přispěl takto:

- Hudba může rušit, to je základ, aby nerušila.
- Když je mi opravdu špatně, hudba mi připadá nepatřičná a nemůžu poslouchat nic.
- Jinak je hezký, když hudba nějak vyhmátne potenciál chvíle a dotvoří ho. Třeba když dělám o víkendu doma nějaké domácí práce a Rádio 1 má jednu ze svých častých silných chvilek, tak to je krása, to mám rád. V takových chvílích je pěkné, že hudba zdůrazní klid a citlivost. Jindy třeba když se rozjede posezení s alkoholem po práci, tak je evidentní, že si lidi chtějí trsnout a úkol hudby je v takovém případě jednoznačně být nositelem euforie a nebrzdit /smajlík/.
bb
2010-04-05 16:36:06
Já jsem na muzice totální závislák. Takže okamžiky, kdy nemohu mít něco do uší jsou pro mě trochu ubíjející.
Ratku tedy částečně nechápu a částečně obdivuji - úsměv - možná se v tom co ona napsala do jisté míry skrývá i moje neschopnost být jen "sama se sebou"... naslouchat soustředěně světu kolem sebe i sobě ..... Muzika mě stále odnáší na svých křídlech kamsi pryč... někam dál, někam za ..... někam kde svět méně bolí/?!/ ...
Co se výběru tejčí, spíš je to tak, že se mi vždycky nějaká muzika zaškrábne do ucha a pod kůži a já na ní pak několik týdnů jedu nonstop.... než si jí dostatečně obehraju, nasytím se, přesytím se, a pak se zas posunu někam kus vedle.
Tomu co psala Ofélie docela rozumím. Dřív jsem také měla tyhle sklony. Dnes se už vědomě proti tomu bráním, takže si určité sebebolné srdcebolné věci zakazuji ve chvíli, kdy vím, že by mě mohly zrovna teď rozložit víc, než bych unesla. Někdy ve své postpubertě například, jsem hodně ujížděla na Psích vojácích. Co si budeme povídat, mnohé z těch textů jsou téměř krystalická depka, že :-) ... Já byla v depce, oni řvali své depky.... a mně to vyhovovalo.. a hned mi bylo na světě líp :-)) ... Tedy... asi ... Dnes už ty pocity spíše jen odhaduji. Nejspíše to k nějakému tomu temně-pubertálnímu věku i patří. Dodneška mám Filipa Topola a Psí vojáky ukrutně ráda... ale - jednak je nemusím pořád dokolečka, a druhak jsou chvíle, kdy bych si je doopravdy zrovna nepustila.
Hehe... k tomu mám ještě jednu docela hezkou historku. V době, kdy už jsem se z tohohle temně-vzdorovitě-depresivně-pubertálního období pravděpodobně začínala klubat k normálu :-) , jsem takhle jednou o vánocích zdobila vánoční stromeček. No a já narozdíl od spoooousty běžných lidí, kteří u toho poslouchávají vánoční koledy, zpravidla vyhraboším nějakou starou desku či kazetu ze svých oblíbených, kterou jsem už dlouho neslyšela a u toho oblíkání stromečka, si jí užívám. Nu, a jednou jsem takhle vytáhla právě PVO.... chmmm... ač moji oblíbenci ... vydržela jsem to asi 10 minut... a usoudila, že na Štědrý den TOHLE FAKT NE! :-) Prostě to fakt nešlo udejchat..

Lenka
2010-04-05 16:25:14
Wu, přesně jsi popsal mé pocity. Taky mi nejde se přeladit záměrně hudbou. Nejde to, protože NECHCI. Pustím si hudbu podle nálady. (Je to sice málokdy, ale používám to.) Říkám tomu vyplavování emocí. Když se potřebuji zbavit přílišného emocionálního náboje (kladného či záporného), tak hudbu opravdu používám, protože s ní to rychle projde. A když opadne, vyplaví se, ta největší emoční vlna, mohu pak normálně přemýšlet a jednat, popř. přelaďovat.
Hudbu preferuji v autě. Udržuje mé mozkové vlny v tom správném mírném a stálém napětí a zároveň v nadhledu. Kdybych si ji nepustila, hrozí, že začnu přemýšlet ve vysokých obrátkách nad nějakým problémem a nějaká červená na křižovatce mě nezastaví, nebo naopak se dostanu do takového klidu, který by mohl snad přejít do spánku s otevřenýma očima. S hudbou se nebojím ani nevztekám pak ani v tlačenicích v nějaké zácpě na pražských několikaproudovkách.

Jinak běžně nejraději ze všeho mám ticho. (V tom to mám podobně jako Ratka.) Naslouchám tichu jako té nejhezčí hudbě. A pak normálním zvukům života. A když se chci opravdu zklidnit, začnu poslouchat svůj dech, srdce, zesílím kanál pro zpěv ptáků, pro šumění větru...

Náladu si změnit člověk může jenom když není v silných emocích. Jinak přes tu silnou energii se nemůže - dle mne - dostat.
ratka
2010-04-05 13:21:13
Ofelie
2010-04-05 00:52:32
Wu
2010-04-05 00:31:20
Im.Becy.L.: já i v nulovém rozpoložení přemýšlím, na jakou hudbu mám právě chuť.
U meditační (či relaxační) hudby jsem zjistil, že jen málokterá působí skutečně relaxačně, málokterá "nabíjí energií". Většina je lepším případě nijaká, v horším spíš vysává a vyčerpává.

Amara: to je asi ideální stav, třeba se k němu někdy dopracuju [úsměv]

svědek: někdy sám sebe překvapuju, jakých skoků mezi žánry jsem schopen [úsměv], ale jinak souhlasím, obojí je možné. Ale proč zrovna mně to cílené ladění nějak nefunguje...

Tribun: někdy by se přeprogramování hodilo, třeba když hladina stresu přesahuje snesitelnou úroveň.

Winter: světelné podmínky mají největší vliv? Zajímavé; ani by mě nenapadlo fyzikální vlivy uvažovat, u mě chuť nebo nálada naprosto převažuje.

Ofelie: a zhoršuje se Ti skutečně? U mě se špatná nálada tou smutnou hudbou tak nějak vyruší, neutralizuje.
Ofelie
2010-04-04 15:57:28
Winter
2010-04-03 22:48:18
Tribun
2010-04-03 19:01:07
Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel, ale když nad tím přemýšlím (nejsem samozpyták, takže si žádnou evidenci nevedu), tak pouštím-li si hudbu, tak vždy podle nálady. Nejsem přece žádný stroj, abych se pokoušel přeprogramovat (i když nemíním popírat, že to možné je).
svědek
2010-04-03 18:10:48
Myslím, že oba přístupy jsou možné a navzájem se ovlivňují. Jasně, že si zvolím hudbu podle toho, na co mám chuť (lépe řečeno na co si myslím, že mám chuť), ale ne vždy mi musí zachutnat. Pokud sedne a nemám důvod ji měnit, postupně mě nalaďuje a posouvá náladu nějakým směrem. Takže po nějaké době můžu skončit u trochu jiného žánru, než jsem začal, nicméně asi to nebude skok z ambiente do metalu :) Prostě jen inspirace oběma směry...
Amara
2010-04-03 12:36:35
Dělám to takhle: pustím si hudbu, která odpovídá mojí náladě a po nějaké chvíli pustím takovou, jako náladu mít chci :-)
Im.Becy.L.
2010-04-03 01:48:20
Znám oba pohledy na tuto problematiku velmi dobře. Pokud jsem již v krajním stavu (úplná pohoda nebo totální naštvanost) hledám hudbu podle tohoto stavu a jiná hudba mně spíš obtěžuje. Pokud jsem, ale ve stavu jistého ?nulového rozpoložení?, hudba kterou si pustím má na mne zásadní vliv. Následně totiž zcela přímo ovlivňuje vývoj mého duševního rozpoložení. Musím se ale přiznat že meditační hudba je na mně příliš uklidňující. Často u ní usnu :-p.