Kniha je postavená na příbězích jednotlivých polských vlků, které ochranářské sdružení dlouhodobě sleduje (nebo sledovalo). Příběhy jsou pestré, s dobrým i špatným koncem. Od vlka odchyceného záchranáři za účelem studia a mapování života (dostane sledovací obojek, nějaké léky, změří a zváží ho a zase ho pustí) přes nalezené štěně, vlka chyceného do oka až po nález zakopaného obojku a detektivní pátrání po střelci.

První, který popisuje, je nález prastarého mechem porostlého bukového pařezu, jehož dřevo bylo stále živé, možná už stovky let. Bez kmene, listů, bez chlorofylu a fotosyntézy! Jediné vysvětlení je, že ostatní stromy v jeho okolí ho zásobují. Vědecký výzkum v pohoří Harz prokázal, že se to skutečně děje, že jedinci téhož druhu a porostu jsou v kořenech propojeni, jak volně pomocí podhoubí, které je obaluje, tak přímými srůsty. Výměna živin jako sousedská pomoc je patrně pravidlem.

Kniha je velmi precizní, v Úvodu diskutuje rozdíl mezi horninou a nerostem, seznámí s jejich rozdělením, stavbou, určováním i složením (a několika desítkami horninotvorných minerálů). Pak následují samozřejmě všechny tři typy hornin – vyvřelé, usazené a přeměněné. Každá část má opět úvodní text s obecným popisem a charakteristikou jednotlivých typů a pak konečně řadu příkladů jednotlivých hornin z nalezišť v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Ty jsou krásně nafocené a popsané: