To je pěkná otázka! Pokusím se ji zodpovědět poctivě.

Nejprve oprava 🙂, není to jedna kniha denně, přečtu kolem 180 knih ročně, takže to vychází průměrně každý druhý den. No a dojem... jedna kniha denně by byla lepší, ale to už asi nedokážu, teď jsem časově na stropě.

Proč to dělám a co mi to sebevzdělávání dává. Obecně, čtení jako takové je můj koníček, zábava a odpočinek. Samozřejmě je důležité také co čtu, ale při mé zvídavosti a šíři zájmů je to téměř cokoliv. Od seberozvoje a produktivity přes duchovno, psychologii, nejrůznější vědy, technickou literaturu až po beletrii, fantasy nebo poezii. Část využiju v práci (produktivita, psychologie, vyjednávání, leadership), to ostatní trénuje mou vlastní neuronovou síť 🙂. Čím víc jsem toho přečetl, tím víc se to propojuje 🤷‍♂️ --> vidím souvislosti, příčiny, zlepšuje se intuice, nápady.

Informační výdej kromě pracovního využití je jedině tento blog, nepůsobím jako žádný veřejný intelektuál.

Dobrý deň - zaujímalo ma, aký máte dojem z čítania jednej knihy denne (aspoň takú kadenciu som pri veľmi letmom pozretí sa na Váš čitateľský denník spozoroval) a čo Vám to dáva sa toľko sebavzdelávať?

Aký máte výdaj informačný? Pôsobíte ako verejný intelektuál?

Já jich moc nepřečetl, vždycky tam bylo něco co mě rozčilovalo, ale zrovna Biomanželka mě hodně bavila 😀️. Ale musí se nechat, že Viewegh psal suverénně a velmi zručně. (Spousta jeho knih je ke stažení v elektronické podobě na MLP.)

Musím říct, že když jsem na knihy Viewegha před třiceti lety natrefila, bylo to něco extra - v té době. Tehdy jsem je úplně hltala, ale od Biomanželky už mě to pak moc nebralo. (těžko říct, zda kvůli knih samotných, či zda posunem v životě... :-) - když to vezmu taky tou určitou retrospekcí)

Toto bylo příjemné připomenutí - nejen té knihy, ale i doby, kdy mě bavilo jeho tvorbu číst :-)

Jej, Kameníci, vzpomínám si, jak mi to spolužák ukazoval, geniální řešení.

Markdown je skvělý; je s podivem, že trvalo desítky let trápení se s (HTML)markupem, než se začal šířit.

Ale koukám, že bych měl trochu upravit popisek k formátování, je tu toho ještě o něco víc, třeba

• odrážkové seznamy

1. číselné seznamy

a dokonce i

Nadpis 1

Nadpis 2

Mít markdown pro tučné písmo nebo pro kurzívu mi připomíná devadesátá léta, kdy jsme měli kódování češtiny podle Kamenických a bylo to čitelné i na neupraveném americkém hardwaru.

Děkuju. Nad tím jsem (jsme) laboroval dobře půl hodiny. Když tam byla, byl titulní text moc malý, nebo by se musel zalamovat, a při zmenšování okna se to různě měnilo. Když jsem ho nechal zafixovat na stejnou šířku jako navigace pod ním, vypadal vedle textu nějak nevyváženě... až jsem ho nakonec odebral.
Takže zrovna tohle je záměr (ale nevylučuju, že ho zase vrátím).

Tak já už hlásím - zmizela Vám ta pornografická kresbička vlevo od názvu blogu.

Křivolaké jsou životní cesty <span class="specchar">😀</span><span class="specchar">️</span>.
(Nebo podprahová inspirace - zkrátka se to vepsalo tak silně...)

Mám úplně celou sérii a čtu ji pořád dokola. Taková zajímavůstka ? jedna z Adrianových známostí dělá miniaturní domečky pro panenky, což mi přišlo trochu ujeté. A co teď dělám? :-)

Pro mě tohle byla premiéra, ale knížka je to opravdu dobrá.

Tuhle knížku jsem kdysi zbožňovala. Před pár lety jsem viděla i vydařené divadelní představení. Budu se k tomu muset někdy vrátit, díky za připomenutí.

Hehe, jasně, všechno já, pořád mě to baví.
Ale v příštím článku bude ukázka čistě AI s mým stylem.

Píšeš ještě, nebo Wuwej je už jen AI?

Ale jo :)
Když už jsem ale seděl u počítače a mám to jako ebook, bylo to s AI pohodlnější.

Ad poslední kapitola: Nemáš doma zrcátko?
:)

Jak jsem se do tématu ponořil, ještě jsem přečetl John Green - Všechno je tuberkulóza, kde o multirezistentních kmenech dost mluví (protože jedna z linií je popis příběhu nemocného chlapce). A pak jsem si ještě koupil a přečetl Jiří Homolka - Tuberkulóza.
Musím říct, že jsem do té doby žil v dost naivních představách.

“ nejen jako dobový obraz léčby“
No, dobová, rezistence na antituberkulotika stoupá, tak se možná k něčemu budeme vracet.

No jo, jsem tak trochu vytrvalec :). Ale jednou za pár let mě to popadne a udělám velkou aktualizaci technologií :).

Já jsem ten začátek měl opačně, nejdřív HTML, pak další editory. Ale web byl pro mě zpočátku vedlejší, jel jsem hlavně programátorskou linii... no a posledních dvacet let je všechno kolem čeho se pohybuju webové. Paradoxy.

Cením dvacet let staré postupy a technologie. Je to opravdu hezké muzeum (myšleno čistě v pozitivním smyslu!). Pamatuju si jak jsem první stránky dělal ve Frontpage, pak se člověk naučil základy HTML, následovalo PHP atakdále atakdále. A teď už jen Wordpress a vibecoding. Za dvacet let v oboru nezůstal kámen na kameni, ale tento Zápisník si drží svoji tvář a popírá hlodající zub času. I proto se sem rád vracím.