Wuwejův zápisník

Míla: díky za doplnění. Na ten třetí díl 1Q84 jsem opravdu zvědavý.

četla jsem od Murakamiho v podstatě všechno, co u nás vyšlo, většinu knížek několikrát, protože jsem hutné, jak už tu někdo psal, a protože mě to bavilo, pokaždé jsem nacházela a nacházím něco nového. 1Q84 3.díl mi nesedl, konec příběhu mi připadl trochu jako socialistické příběhy o světlých zítřcích. Ale zbytek úžasný zážitek.

svědek: 1Q84 určitě dočtu a nejspíš opravdu zkusím i něco dalšího. Ta melancholie, osamělost, uzavřenost je mi blízká.
Citát z recenze je zajímavý, vůbec jsem ale nepoznal, kdo jsou ti, kdo umí zacházet s texty. Čtenáři? Murakami? Jeho hrdinové?

Tribun: to je fakt, často se mi stává, že na doporučovaných nebo oblíbených knihách nic zajímavého nenajdu. Tohle ale není ten případ... ani předstírání hloubky jsem nezaznamenal. Uvidím u dalších.

Také jsem jednoho Murakamiho četl (a zaboha si nemohu vzpomenout, který to byl, snad Konec světa), protože jak byl v módě, tak jsem ho dostal. No nevím, ne, že by to bylo vyloženě špatné čtení, jen jsem měl pořád dojem, že autor postmoderně předstírá hloubku, která v jeho díle nikdy nebyla a být ani neměla. Že je někdo na výsluní nutně neznamená, že každého osluní.

Rozhodně doporučuju. Sám jsem byl překvapen, jak mi může být tak blízký styl nějakého Japonce. Ale on prý tam patří právě k těm uvažujícím a píšícím spíš "západně". V určitém smyslu se ty knihy hodně podobají - jsou melancholické, o introvertech, na hranici fiktivního a reálného světa. Budu zvědav na tvé dojmy.

Z jedné recenze:
"Právě umění zacházet s texty, tedy na jedné straně schopnost formulovat v nich, co vidíme kolem sebe, a na druhé straně schopnost je číst, patří k hlavním zbraním všech, kteří se nechtějí octnout v zajetí pochybných narativů, spřádaných jako fiktivní románové kukly ze vzduchu ? ne snad nějakým orwellovským Velkým bratrem, ale záplavou anonymních a bezvýrazných malých lidí."