Borgese jsem si pořídil kvůli knize Borgesův svět Václava Cílka. Tu jsem si koupil kvůli jejímu autorovi, protože vím, že co napíše, to stojí za přečtení. Jenže jaké by to bylo čtení o Borgesově světě, kdybych od něj nečetl ani řádek? Ideální by byly eseje z Borgesovy "osobní knihovny", ale i tyhle příběhy jsou pěkné.
Pěkné, nikoliv skvělé. Řemeslně mimořádně podařené, ale co se týče námětů, pocházejí z historických informací o nejrůznějších nepříliš známých banditech (a jedné pirátce) v cyklu Obecné dějiny hanebnosti:
Nebo z pohádek, pověstí a vyprávění různých národů, třeba z Příběhů tisíce a jedné noci, v části Etcetera:
Za zmínku stojí Příběh dvou mužů, kteří měli sen, jehož rozpracováním vznikl nejznámější román Paula Coelha Alchymista. A možná také jeden příběh z Fimfára. Ještě je tam jeden příběh, Muž z Růžového nároží, zdroj není uvedený, takže to asi bude vlastní tvorba.
V předmluvě Borges píše, že "tato cvičení v narativní próze vznikala v letech 1933 až 1934". To je výstižné! Bohaté a zručné cvičení, jedno z prvních děl a přitom tak vyladěné, každá věta, možná každé slovo je promyšlené. Co jsem se o autorovi dočetl na iLiteratuře, "touha po stylistické čistotě a přesnosti", jej charakterizovala. K obdivu mi ovšem chybí původnost.
O Obecných dějinách hanebnosti psal pár poznámek Tomáš V. Odaha (pár poznámek, doslova, jsou to dvě stylisticky hanebné věty), anotace je k přečtení na Knihi.cz, výstižná recenze Palo Pilcha je na diycore.net.
Kategorie článku: knihy
Každý linkuje a co z toho padá za "nejlepší" články? Tuny polovtipných videí. Už jsem si linkuj.cz dokonce vyhodil z RSS čtečky.
Nevíte někdo, jestli neexistuje odkazovací služba, v níž jsou videa zakázaná? Třeba se mezi nimi najde...
Kategorie článku: deník počítače
Hned na úvodních stránkách si Bedřich Ludvík pochvaluje, že udělali dobrý krok, když zvolili Luďka Munzara jako průvodce televizním seriálem o památných stromech, a že to býval mohl být i někdo docela jiný, že potenciálních kandidátů měli povícero. Za sebe mohu říct, že to byla volba nejhorší, protože mi zcela zabránila se na seriál dívat. Opravdu jsem chtěl, jenže způsob, jakým průvodce mluvil, vystupoval, ba i to jak mhouřil oči, mě provokovalo. Tím spíše jsem přivítal knižní zpracování.
Kniha sice nezprostředkuje dynamické zobrazování, střih a letecké záběry, zato si můžu fotografie - a že jich tam je více než dost - pořádně prohlédnout. Autoři se snažili zařadit do publikace i stromy, které se do seriálu nevešly, ačkoliv kapitoly přibližně kopírují jednotlivé díly:
Další zajímavosti přidávají pohledy lidí, kteří se na natáčení podíleli - je tu zamyšlení Luďka Munzara, zpověď dramaturgova, vyznání režisérovo, óda na kameramana, vyprávění o tom, jak těžko se památné stromy hledají z vrtulníku, i něco jako "metafyzika stromů", kterou možná nejlépe vystihuje závěrečná věta každého dílu: Nezapomeňte, stromy se na nás dívají.
Titulní píseň napsal a nazpíval Bedřich Ludvík, musím říct, že to byla právě píseň, která mě kdysi přitáhla k obrazovce (že jsem u ni nevydržel, to už jsem zmínil na začátku). Naléhavá, melodická, pěkná:
Být jako on, nemyslet na dějiny.
Být jako on, jen vrůstat do krajiny.
Prorůstat zem a do hlubin se nořit
Dát trávě stín a své nebe si stvořit.
Tam v korunách se člověku dech zatají
Tam v korunách se člověk a strom setkají
Tam v korunách má člověk nebe na dosah
Tam v korunách, tam člověk ztrácí z času strach!
Člověk a strom, dvě bytosti, dva světy
Člověk a strom, dvě rozdílné paměti.
Mohutný kmen je pevnost proti času
Obejmi jej a strom ti dá svou spásu...
Tam v korunách ...
(K poslechnutí na autorových stránkách)
Na konci knihy se můžete ještě podívat, jak vypadá scénář takového televizního pořadu a pak vyrazit ven, za nejbližším stromem. A vůbec nemusí být oficiálně památný...
"Kořeny. Jak málo jsme se jim věnovali. Vždyť přece nejsou vidět. Co kdyby i lidé měli kořeny jako stromy? Co kdybychom byli vrostlí do země od narození do smrti? Být vrostlí bez pohybu na jednom místě..." (Str. 240)
Kategorie článku: knihy
Kdyby někoho z vás napadlo, že se začnete učit latinu, a nikdo rozumný vám to včas nerozmluvil, možná by se vám mohlo hodit pár odkazů. Nejprve v češtině:
V angličtině jsou zdroje samozřejmě bohatší:
Ale učit se jazyk bez originálních textů je jalové, tedy nějaké knihovny:
Kategorie článku: deník praktické
aneb "Pohled na šéfy, porady, manažerské vrtochy a jiné metly pracoviště ze zorného úhlu kancelářské ohrádky". Nepostradatelná příručka pro každého zaměstnance firmy větší než malé. Taková společnost zákonitě musí zavádět byrokracii, aby se při svém rozsahu udržela v chodu - a bující byrokracie zase dává prostor pro absurdní nařízení. Je to nutnost, kterou nelze brát jinak než s humorem.
Scott Adams v knize, založené na populárním komiksu o Dilbertovi, rozebírá snad všechny oblasti - tajemná zákoutí finančního oddělení a účtárny, kam se všichni bojí i jen nakouknout, marketingová kouzla, přehled fungování konzultantů, všechny způsoby deptání zaměstnanců a jejich odvetná opatření a samozřejmě věci nejvtipnější: porady, plánování, zeštíhlování a procvičování týmové spolupráce. A to jsem ještě nejmíň polovičku názvů kapitol vynechal.
Protože obsah se dost dobře popisovat nedá, vybral jsem pár citátů a komiksových ukázek:
"Vůdci týmu rozsáhlých projektů používají pro řízení projektu sofistikovaný software, aby měli přehled, co kdo dělá. Program sbírá lži a odhady projektového týmu a řadí je do okamžitě zastaralých tabulek, které jsou příliš nudné, aby se podrobně prohlížely. Nazývá se to 'plánování'." (Str. 243)
"Jestliže jsou výrobky vašeho podniku předražené a vadné, můžete to kompenzovat tím, že máte dobrý, pobídkový plán prodeje. Žádný problém není tak veliký, aby ho nemohl překonat prodavač se správnou motivací." (str. 220)
"To je věčná otázka: Vůdcové se narodí, nebo vyrobí? A když se vyrobí, můžeme je v záruční době vrátit?" (Str. 297)
A co víc, autor nezůstává jen u ironie, v závěru knihy navrhuje nový model podniku - OV5. Odzkrácení zkratky - "Odchod v 5." - zní sice jako další vtípek, ale je to jen zdání.
Bohužel knize škodí opravdu tragický překlad, Jelena Žlábková se zřejmě nepohybovala v žádné větší firmě, jinak by věděla, že roadmap není jen silniční mapa, ale také technologický plán projektu ("Podrobně jsem zpracoval každý zdroj, úkol a závislost na znamenitou správnou silniční mapu.", str. 243), že brainstorming se raději nepřekládá a že programátoři obvykle nepíší kódy, ale kód ("Jestliže píšete kódy pro vydání nového softwaru, tak je to podstatné, protože produkt vylepšujete. Ale jestliže vytváříte politiku, jak psát software, tak jste o jeden stupeň vzdáleni.", str. 324). A to je jen pár nejkřiklavějších příkladů, na Okounovi jsem našel podrobnější výpis.
Internetové zdroje:
Kategorie článku: knihy
"Na svatého Jiří, vylézají hadi, štíři" praví stará pranostika a jak se zdá, platí to i ve výšce kolem tisíce metrů nad mořem, a dokonce i tam, kde ještě leží sníh.
Tohle zvířátko jsem vyfotil asi 30 cm od sněhem pokryté cesty a věru se mu nelíbilo, že jsem chtěl kolem projít. I zasyčení jsem si vysloužil, takže jsem po zdokumentování raději volil široký oblouk a tím sněhem se probrodil, probořil a promáčel.
Foceno 1. května 2008, Friesovy boudy (Špindlerův Mlýn).
Kategorie článku: deník příroda
Knihu textů, vyprávění a vzpomínek Martina Patřičného jsem si koupil až po jeho knize o dřevě a po shlédnutí pár dílů seriálu Kus dřeva ze stromu, který uvádí Česká televize. To už jsem si mohl být jistý, že nebudu litovat, Mistr Patřičný, jak ho nazval v komentářích zcr, je sice poněkud svérázný, ale rozhodně moudrý a zkušený člověk. Cesta k tomu nebyla jednoduchá, jak se dočtete kupříkladu v prvním příběhu o tom, jak se rodí ovce...
"Udělal jsem šíleně moc blbostí, asi ještě i udělám, jedna z nich byla ta, že jsem se snažil někomu vnucovat svůj názor.
Koneckonců to dělám pořád, když už nemůžu změnit sebe, měním svět kolem. To je mnohem jednodušší. (Smích.)
Ale jsem už trochu obroušenější, a taky docela dobrý vyjednavač, a snažím se přecházet věci, které nejsou důležité...Jenže které to jsou?
Žiju jako vy v tomhle světě nového věku, kdy už nikdo z nás není nevinný, kazdý tak či onak kolaboruje s kazisvěty a v lepším případě ho není slyšet. Kdo by šel taky dobrovolně do blázince nebo pod most, že?" (Str. 9)
V knize jsou nejen vzpomínky a vyprávění, ale i přednášky, úvodní texty katalogů nebo komentáře k obrázkům. Ano, obrázky - fotografie několika plastik, soch, závěsných objektů a stojanů na noty, které Martin Patřičný vytvořil, jsou na konci, jako obrazová příloha.
"Aby výtvarná kultura přežila, tj. aby kromě estetického zaplnění plochy či prostoru ještě fungovala jako jisté měřítko svobody jednotlivce ve společnosti, jako ukazatel pravdy, krásy, čistoty a síly, jako rušení temnot tabu, jako prostředek lidských vztahů..., musí být nejen přítomna sama o sobě, ale musí aktivně žít mezi lidmi. Zatím živoří a skomírá." (Str. 119) Proč živoří a skomírá? Jeden z mnoha důvodů: "Přetížení člověka. Jednak celkové, informační, jednak zahlcení vývojem tzv. moderních směrů. Zatímco společnost ještě nestrávila impresionisty, jsou 'umělci' už bůhvíkde..." (Str.119)
Místo doslovu je přidán text Petra Vopelky - živnostníka, který jako velký obdivovatel a sběratel autorových děl si knihu pořídil, a který píše: "Po několika kapitolách jsem ale číst přestal; tolik sebestřednosti, sebevědomí, neomylnosti, až nadutosti, ... to se nedá číst." No pane jo, on snad četl něco jiného než já - nadutost bych snad přece nepřehlédl? Jinými slovy: mně se kniha líbila.
Kategorie článku: knihy
Už je to zase tady, recyčlánky, měsíc proletěl kolem jako střela. Aspoň že už se dá chodit do přírody a nemrznout při tom.
Začnu knihami. Lekce tvůrčího psaní od Michala Viewegha mě zaujala a nechápal jsem, proč se po něm kritici tak vozí (teď už to možná chápu). Návrat ke Kyberiádě Stanislawa Lema se vyplatil, je to fantastické čtení. John Irving a Svět podle Garpa je čtení pro drsňáky a Shakespearův Hamlet? Holt klasika [mrk]. Ještě odkaz na Ovladač je můj aneb Jak na média od Kláry Smolíkové, svižné čtení o pastech moderních médií pro všechny (a pro děti především).
Investigativní přístup k životu jsem praktikoval soukromým výzkumem na téma Kolik lidí nechce reklamu do poštovní schránky, to když jsem objevil, že Česká pošta zveřejňuje statistické údaje; naletěl jsem na reklamu na obalu Rajčatovo-šunkových rohlíčků Argente a pokusil se sledovat přímý přenos hokejového zápasu (fiasko).
Také jsem si střihl koláž s Neználkem a Kaplickým, resp. s jeho "knihovnou", druhý obrázek draka... a nakonec ještě odkážu na o rok starší recyčlánky.
Kategorie článku: deník
Esther de Waal dle svých slov pochází ze skotského rodu Moirů s dlouhou historií, ale vyrůstala ve zvlněné krajině Shropshirských vrchů na hranici Velšska. Se spiritualitou raného irského křesťanství se setkala až při návštěvě zeleného ostrova, za zlomový okamžik, který její pozornost obrátil ke středověkým mnichům, považuje pohled na vysoké kříže v Monasterboice. Když se tak na ně dívám na fotkách (jedny, druhé), docela to chápu, jsou impozantní.
"Postupně ve mně zasvitlo poznání, že jsem zde konfrontována s podobou křesťanství, která se v mnoha směrech silně odlišuje od toho, jež jsem znala dosud. Zdejší křesťanství nebylo závislé na Středozemí, nýbrž zkuté znovu na pomezí Evropy lidmi, kteří nevěděli nic o Římu či o městské civilizaci. Pocházelo od venkovanů, z hierarchické, kmenově strukturované společnosti, ve které měly nesmírný význam osobní vztahy - nikoli jen vztahy mezi lidmi, ale také vztahy k divokým stvořením a k hmotným věcem, a nikoli v poslední řadě i vztahy mezi tímto a příštím světem. Pocházelo od lidí, kteří se nebáli přinést své dřívější pohanské, předkřesťanské názory do křesťanství a propojit staré s novým." (Str. 10)
Irsko prodělalo velmi specifický vývoj v přechodu ke křesťanství, odehrálo se totiž zcela nenásilně - a tak je velmi pravděpodobné, že se kněžími stávali i druidové a že přispěli ke specifickému pojetí víry. Autorka to nazývá keltskou schopností udržet věci pohromadě.
"Jde o přístup k životu, v němž se Bůh prolamuje do obyčejného, všedního, světského, pozemského bytí. Je to spiritualita, která se drží velice při zemi. Smysl pro boží přítomnost formuje všední život a transformuje ho, takže každý okamžik, každý předmět, každý pracovní úkon se může stát časem a místem setkání s Bohem. V posledku je to otázka vidění, vize. Keltské pojímání Boha tak otevírá svět, v němž není nic tak obyčejné, aby to nemohlo být vyvýšeno, a nic není tak vysoké, aby se to nemohlo stát obyčejným.(...) Není tu nic z odkazu puritánství, který tak těžce spočívá na britském a americkém náboženství a který zdůrazňuje nadřazenost duchovna a tvrdí, že cokoli má něco společného s tělem, musí být potlačeno a negováno." (Str. 8)
Přehled kapitol s několika neutříděnými poznámkami:
Víra a soulad se projevuje ve všem, i v umění, např. evangeliář z Kellsu: "Kellská kniha je totiž nedostižný příklad geniální keltské schopnosti udržet věci pohromadě. Křivky, postavy i dekorace jsou tu v živém vzájemném vztahu mimořádné krásy a bohatosti. Jemné a komplikované detaily jsou součástí sladěné a jednotné kompozice." (Str. 119)
"Modlitby, jako je tato, pocházejí od lidí, pro které byla aktivní živá víra pozitivním faktorem každodenního života. Není v nich žádná póza ani formalita. Pro muže a ženy, kteří je pronášeli, nebyla modlitba formálním úkonem; byl to stav mysli. Žili svůj život ve stínu boží napřažené paže, stále usilovali o jeho ochranu. Měli v sobě cosi z hloubky a šíře biblických žalmistů. Bázeň a děs před boží mocí a jeho hněvem nad hříchem je více než vyvážena důvěrou v jeho lásku a milost." (Str. 17)
Při troše pozornosti je opravdu vidět - ve srovnání s Keltskou knihou mrtvých - v čem pramení heroické chápání, uvyklost žít na pomezí tohoto a jiného světa i tradice poutnictví. Podrobnější výklad Keltského křesťanství najdete v článku Kristýny Obrdlíkové na webu Getsemany.
Kategorie článku: knihy
Vyrazil jsem takhle o víkendu na projížďku na bruslích. A jak si tak jedu a kochám se plochou krajinou, všimnu si bílého vlákna, nataženého podél stezky.
Nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti, jenže když to nemizelo ani po půl kilometru, podíval jsem se pořádně.
Podíval jsem se pořádně a hned začal shánět foťák. Měl jsem s sebou akorát mobil, takže prosím omluvte sníženou kvalitu obrázků, ty hračičky v telefonech jsou tak akorát ... na hraní.
Nejspíš to budou náhodná vlákna, navátá na vyvýšený násep cyklostezky - ale představa pavouka, který se rozhodne vymezit území mi přijde mnohem lákavější.
Kategorie článku: deník příroda
(c) 2005-2007 Wu
