Někdy kameny po stezkách putovaly velice daleko. Vzácnou surovinu nosili lidé například z nynějšího Německa od města Řezna údolím říčky Regen přes pohraniční údolí až k dnešním českým městům Domažlice a Plzeň. To však zjistili až dnešní badatelé, když nalezli úlomky stejného kamene podél této pradávné stezky. (Str. 30)

Povídání pak plynule pokračuje – lidé z jeskyní, zemědělci (a dálkové stezky), člověk a kov (počátky práce s kovy, objev železa), první známé národy u nás (Keltové, Germáni a Římané), Slované a konečně zánik sítě starých stezek v současnosti. Resp. už od osmnáctého století, kdy se začíná přecházet ke stavbám silnic a železnic.

Síť starých stezek se vytrácela, až ve 20. století zmizela docela. Jen její drobné pozůstatky se dají dodnes nalézt v lesích, kde můžete narazit na úvozy, tedy cesty značně vyhloubené opakovanou jízdou vozů. V polích už většinou po starých stezkách není ani památky. Byly zorány nebo zavezeny a vyrovnány s okolím, aby nečinily potíže při orání a sklizni. Jen výjimečně se ještě dnes někde uprostřed polí dá zahlédnout kaplička či křížek, svědčící o tom, že okolo nich kdysi probíhala stezka nebo polní cesta. (Str. 61)

Autor ale nezůstává pouze u stezek a dopravy, popisuje také způsob života, bydlení, odívání, řemesel…

Je to zkrátka úvod do dějepisu s důrazem na stezky. Tahle tematická jednota se mi zamlouvá.

Samozřejmě jakožto kniha pro děti je velmi mělká, ale to je v pořádku – a pro mě signál, že bych se měl porozhlédnout po dalších autorových publikacích.

Odkazy: