Wuwejův zápisník

Pavel Hošek: Evangelium podle Jaroslava Foglara

17.10.2017 22:18, Wu | knihy | komentáře -

obálka Evangelium podle Jaroslava FoglaraKnihu s tak lákavým názvem jsem si jako bývalý nadšený čtenář Foglarových knih a následovník jeho myšlenek dětských klubů nemohl nechat ujít. A bylo to skvělé čtení, plné překvapení. Například jsem vůbec netušil, jak rozsáhlá je sekundární literatura o Foglarovi a foglaringu (souhrnný název pro vše, co prezentoval, pro jeho světonázor a fikční svět, pro jeho univerzum). Tedy ono se není čemu divit; mně to ale unikalo. Nejspíš také proto, že jsem si touto etapou sice prošel, ale vyvíjel se dál a v chlapectví neustrnul.

Hoškova studie má tři důležitá východiska (podle str. 8):

  1. fenomenální čtenářská odezva
  2. hledání příčin transformativního vlivu na čtenáře
  3. studie nevědomky užívají religionistické pojmy – mýtus, iniciace, rituál, kult, archetyp atd.

Která jej vedla k formulování hypotézy, že celý foglaring plnil funkce náboženství. Nebylo by to nic výjimečného, protože:

(...) zážitek společenství, vyprávění posvátných příběhů, předávání etického kodexu a další charakteristické prvky náboženství jsou v české kultuře obvykle prostředkovány jinak než v explicitně náboženském kontextu. Nenáboženské sociokulturní jevy, hnutí a činnosti se tak stávají funkčním ekvivalentem jevů, hnutí a činností náboženských. Jedním z takových funkčních ekvivalentů náboženství se zřejmě stal – alespoň pro mnohé děti uplynulých několika generací – foglaring.“ (Str. 19)

V knize se autor hypotézu pokouší ověřit. Nejprve nastíní společenský, kulturní a politický kontext Foglarovy tvorby, pak probírá jednotlivé dimenze Foglarova působení (vedoucí skautského oddílu, spisovatel, redaktor časopisů, ...) a jejich provázanost, tvořící souvislý, celistvý svět.

‚Prostorem‘ této dlouhodobé hry je pak vzájemně propojené a tisíci nitkami souvislostí a odkazů protkané Foglarovo symbolické univerzum, sestávající ze všech jeho próz, článků, kreslených seriálů, pokynů, herních plánů a instrukcí a dalších výchovných metod. Dějem či dějištěm této dlouhodobé hry je ovšem život sám: hráči se prostřednictvím herní nápodoby postupně stávají podobnými hrdinům Foglarových próz nebo se o to alespoň usilovně snaží. Foglaring v tomto smyslu není jen ohraničená kratochvilná hra jakožto prostředek rekreace. Není ani pouhou zábavnou a poučnou přípravou na skutečný život. V ideálním případě totiž foglaring je tímto skutečným životem. Nejde o triviální oddechovou aktivitu. Hraním této hry, participací na ději podle její ‚legendy‘ (tedy podle herního scénáře či libreta v podobě příběhu) se hráč stává určitým druhem člověka – natolik se ponoří do děje, že se stává jedou z jednajících postav, takže už z herního pole nevystoupí zpátky do reálného života. Hra se stává rámcem jeho vědomí, sítí souřadnic jeho vnitřního světa.“ (Str. 50)

Následuje interpretace „z hlediska definičních znaků náboženského vztahu ke skutečnosti, jak je formuloval britský religionista Ninian Smart“ (Str. 20) Foglaring proměňuje, zasahuje čtenáře, mění jim hodnoty, sám se stává tím, co má autoritu, „symbolickým systémem nejvyšší významnosti“, funkčním ekvivalentem náboženství. Tady ale pozor, nezaměňovat funkční ekvivalent se skutečným náboženstvím, to jsou dvě různé věci.

Zjistíme-li, že zkoumaný ‚nenáboženský‘ sociokulturní jev vykazuje alespoň v nějaké míře všechny definiční znaky náboženství, můžeme s vysokou mírou jistoty konstatovat – nikoli že jde ‚ve skutečnosti‘ o ‚nepřiznané‘ náboženství, ale že jde zřejmě právě o funkční ekvivalent náboženství, tedy zhruba řečeno, že zkoumané ‚x‘ je pro (alespoň některé) své stoupence tím, čím je pro nábožensky praktikujícího člověka jeho náboženství.“ (Str. 56)

Pokračujeme analýzou „mýtů a mytického vědomí, jak s ním pracuje rumunský religionostia Mircea Eliade“ (Str. 20) a zhodnocením transformativních účinků četby podle pojetí „proměňujícího působení fikčních světů mytopoetické literární tvorby, které představili britští spisovatelé a zakladatelé moderní fantasy literatury J. R. R. Tolkien a C. S. Lewis.“ (tamtéž).

To je opravdu fascinující, jakými prostředky a jak účinně dokázal Foglar očarovat své čtenáře, jak pracoval s archetypy a především, jak dokázal měnit reálný všední svět, romantizovat jej a povýšit na novou úroveň. Která je dosažitelná, napodobitelná. A co víc, je do jisté míry statická, vítězí i nad plynutím času! Tady se ale skrývá i riziko:

Zásadní otázkou nad povahou Foglarova fikčního světa není, zda v určitém věkovém stadiu slouží všestrannému rozvoji duševního života dětského čtenáře. Na takto položenou otázku je myslím odpověď dosti jednoznačně kladná. Zásadní otázkou je, zda Foglar účinně připravuje dětské čtenáře na dobu, kdy budou muset dětství alespoň v jistém smyslu opustit a nechat za sebou. Zda jim dává dostatek podnětů k tomu, aby dospěli. Nebo je spíše přemlouvá, aby ve věčném ráji chlapectví (tak jako on) zůstali navždy.“ (Str. 123)

Knihu uzavírá rozbor vnitřního napětí Foglarova světa a jeho produktivita z hlediska religionistiky, tedy jak čtenáři – alespoň v některých případech – řeší principiální nepodloženost jeho etických zásad. A také jak se vyrovnávají s nesplnitelností všech úkolů, nedosažitelností vzorů, které jsou příliš dokonalé, a nemožností zůstat navždy chlapcem.

Jak je vidět, kniha je velmi kompetentní. Navíc je psaná čtivě, takže se ani nenadějete a máte ji přečtenou. Přemýšlet o ní ale budete ještě dlouho, protože nabízená analýza skutečně dává smysl a dokáže Foglarův úspěch vysvětlit. Rozhodně doporučuji.

Další zdroje:

vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2017, ISBN 978-80-7325-427-8, cena 198 Kč

12345
1508271480000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online