Svět lidí je ovšem jiný a člověk postupně s rozčarováním zjišťuje, „že ti, o kterých se domníval, že jim rozumí, jsou ve skutečnosti mnohem složitější, než se zdálo. Že jim tak moc vlastě nerozumí, a co horšího, oni nerozumí jemu. Necítí se přijímaný takový, jaký je. (...) Druzí často dělají věci, které by měly určitý význam, kdyby je dělal on jim. Když je čte v tom kontextu, zraňuje ho to. Často nedělají věci, které by pro něj byly klíčové, a ani když jim to opakovaně vysvětlí, nic se nezmění. A přitom sami vyžadují věci, které jemu připadají zbytečné, otravné, ztráta času. Někdy by znamenaly i dost sebezapření. A pro nikoho přece nemohou být tak důležité, aby to za to stálo. Rozhodně ne tak důležité jako pro mě ty moje. Nebo… mohou?“ (kap. Smysl života)

Je to tak úžasně složité – elf by tím byl nadšený! A my se to můžeme naučit vnímat také. V následujících kapitolách se autorka soustředí na jednotlivé oblasti lidských vztahů. Projde nebezpečí při pomáhání druhým; ukáže, proč je stáří problematické, když se na něj díváme svýma očima, a jak svůj náhled změnit, jak vnímat stárnoucí duši a její oprostění se od současnosti (jedna z nejpřínosnějších kapitol); jak si poradit s umíráním, dětstvím, výchovou, jak se mění rodič, role lásky, výběr partnera, manželství...

Elfí rodina je takový malý, nenápadný poklad. Rozhodně doporučuji, je jen málo knih s takovým porozuměním.

Odkazy: