Wuwejův zápisník

Jana Bradley: A co já s tím?

25.05.2017 22:03, Wu | knihy | školství | komentáře -

obálka A co já s tím?Připravte se na to, že po přečtení této knihy vám bude smutno. Smutno nad Adamem, který se po odchodu autorky z pozice asistenta propadl do svých původních problémů. Smutno z necitlivých odborníků, schopných traumatizovat děti i rodiče a navíc je diagnózou odsoudit k jejímu naplnění. Smutno nad českým preferováním formy nad obsahem. A především smutno z další nedotažené reformy školství.

Proč nedotažené? Protože aby inkluze fungovala, musí být personálně pokryta, musí být pokryta specialisty, kteří vědí jak na to, a musí mít prostor, tj. nesmí být přeplněné školy a třídy.

Integrace dětí v běžných školách, kde nejsou odborníci, může být více neproduktivní než segregace ve speciálních školách, kde pracují odborníci. Pokud běžné školy nejsou schopny nabídnout dětem s postižením vše, co děti potřebují, pak je logické, že se vynořují názory, že integrace fungovat nemůže. A takové názory jsou validní. Začlenit dítě s postižením do běžné školy, která nedisponuje odborníky, znamená pouze to, že se vlk nažral a koza zůstane celá. Dítěti se sice nedostane žádné odborné péče, ale protože není oficiálně segregováno ve speciální škole, je aplikován chvályhodný pfřístup s názvem inkluze, ač jde jen o prostou desegregaci.“ (Str. 91)

Jak vypadá průměrná škola v USA?

Mé dcery navštěvovaly v USA státní školu pro děti od 5 do 14 let. Škola to byla malá. Bylo v ní vzděláváno 180 žáků a zaměstnávala 15 běžných učitelů. Ve škole pracovali také čtyři speciální pedagogové, jeden odborník na vývojojvé poruchy učení, dva asistenti pomáhající žákům s pochopením učiva (instructional support), čtyři osobní asistenti (student support), jeden výchovný poradce, dvě zdravotní sestry, jeden logoped, jeden ergoterapeut, jeden odborník na disciplínu.“ (Str. 96)

Běžná česká základní škola má zhruba dvojnásobek učitelů - na trojnásobek žáků. A pokud jde o specialisty, bývá přítomen výchovný poradce (bokovka jednoho z učitelů), psycholog (občas, na částečný úvazek) a… a to je všechno. Plus teď s inkludovanými žáky přicházejí jejich asistenti, se kterými ovšem jen málokdo bude umět spolupracovat, nehledě na to, že oni sami nebudou mít dost zkušeností.

Začlenění dítěte s postižením do běžné školy, která dítěti nenabídne odborníky, mu nijak nepomůže. Dítě zůstane hendikepované, nerozvíjené. Dítě sice nebude segregováno ve speciální škole, ale zůstane pozadu. Desegregace není integrace. Děti s postižením se začlení do běžných škol (takže děti nejsou segregovány, a jen o to jde) a tam ať se o ně postará nějaký asistent coby pomomcník učitele, asistent, který není ani speciálním pedagogem, ani logopedem, ani ergoterapeutem, ani fyzioterapeutem a není ani pedagogem.“ (Str. 113)

Nu, alespoň směr je správný…

K obsahu knihy. Autorka se po mnohaleté praxi v USA a publikování článků na téma speciálního vzdělávání rozhodla získat praxi s českým školstvím:

Abych mohla fundovaně psát nebo přednášet o speciálním školství a vyjadřovat se k otázce integrace a inkluze a abych porozuměla názorům české veřejnosti a pochopila výzvy, se kterými se potýkají učitelé v ČR, když jsou nuceni integrovat žáka s těžkostmi v běžné třídě, rozhodla jsem se stát se na jeden rok asistentkou učitele, respektive asistentkou ve třídě, kde je začleněn žák, který potřebuje pomoc a má na ni nárok.“ (Str. 13)

Nastoupila tedy jako asistentka malého Adama s diagnózou mentální retardace a ADHD. Protože ale byla zvyklá sledovat víc dítě než diagnózy, záhy identifikovala jeho potenciál a silné stránky a mohla pracovat na jeho rozvoji. Jednalo se o pomezí práce asistenta a speciálního pedagoga, také ze strany ředitelky i třídní učitelky panovala velká vstřícnost. Díky tomu se Adam mohl hodně zlepšit. O tomto vývoji a použitých postupech je první část knihy, doplněná zamyšleními a komentáři k samotnému školství a inkluzi. Druhá část se věnuje autorčině americké zkušenosti – profesním začátkům, studiu, historii integrace a desegregace; vysvětluje co je AAK (augmentativní a alternativní komunikace); věnuje se terminologii, vývoji legislativy apod. Knihu doplňuje ještě závěr a několik Adamových pracovních listů jako přílohy.

Po přečtení této knihy a s představou, jak to v běžné škole chodí, musím konstatovat, že inkluzi stále podporuji – a že se její realizace v provedení zkostnatělého českého školství bojím. Rodiče inkludovaných dětí čeká ještě hodně bojů.

(Knihu mi v komentářích poradila Hana Kubíková, její recenzi si přečtěte na blogu Na skok jinam.)

nakladatelství ComputerMedia, Prostějov 2016, ISBN 978-80-7402-280-7, cena 260 Kč

12345
1495742580000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online