Wuwejův zápisník

Miloslav Nevrlý: Karpatské hry

19.04.2017 23:02, Wu | knihy | komentáře -

obálka Karpatské hryNevrlého Karpatské hry, kde jsem na ně jen mohl narazit? Někde na webu, v článku o toulání a lehké duši. Citace byla tak poutavá, bratříčku, že jsem si knihu hned zapsal a začal shánět. Marně. Kdo ji má, nemá důvod se jí zbavit, v antikvariátech nebývá, nově nevycházela. Celé roky, deset určitě, trvalo, než jsem se dočkal. Ale čekání za to stálo.

Formálně snad cestopis po rumunských Karpatech, fakticky ale cestopis po duši. Nejen obsažené Hry, což jsou vlastně uvědomění si pocitů, motivací a sil, které v duši vládnou, ale i jednostránkové charakteristiky jednotlivých pohoří mluví především o dojmech:

Nad kolibou Steflesti nás zastihl večer, mlžný a tísnivý, všechno bylo prosyceno vodou. Karpaty, trávy, stromy, my. Postavili jsme přístřešky v mechaté smrčině, v nádherné zdravé smrčině, jakou u nás již nevidíš. Ve zdravém povětří obalují větve stromů sivé lišejníky, husté a nezapálitelné. Marně se sušíme dlouho do tmy, marně dujeme do plamenů. Oheň skomírá, dým z vlhkého dřeva se spojuje ihned s bělavou mlhou, která nás obklopuje: na pomezí Čindrelu a Lotru jsi jako na konci světa, bratříčku!“ (Str. 99, Cindrel)

Proč zrovna Rumunsko? To se dozvíme hned v úvodu. Čtvrt století chodíval po malém zeměkruhu, po slovenské zemi, která obsahovala vše, po čem jeho duše cestovatele prahla: „Prožil jsem v tom křivolakém kruhu všechno, po čem jsem toužil. Prožil jsem tam chvíle, které se mně zdály nejnádhernější, ale vím také, že mnoho lidí by si jich ani nevšimlo. Hlady, zimy, žízně a dobrodružství, které by jiní nepovažovali za nic zvláštního. Strachy a radosti, kterým by se smáli, ale které znávali cestovatelé v mých knihách. Viděl jsem kraje, jejichž mír, čistotu, samotu a krásu si budu pamatovat celý život, a přesto lidé, kteří šli tehdy se mnou, ani nepozvedali oči, lhostejně je míjeli.“ (Str. 13)

Jenže pak se, postupně, kouzlo začalo kazit. „Zprvu nepozorovaně, ale později stále rychleji a víc v ní přibývalo zákazů, zápachů, tlusťochů, cizinců, asfaltů. Před třiceti lety jsem stanoval na konci Látané doliny v Roháčích, jídlo na celý měsíc jsem si přinesl na zádech ze Zuberce a za čtyři týdny nikdo neprošel deštivou dolinou. Dnes? Škoda slov! Uráželo mě skrývat se jako psanec v horách, v nichž jsem kdysi býval sám a nikomu škodu neudělal. Jako plaché zvíře jsem se cítil: přišel čas táhnout o kus dál. Táhl jsem k východu po Karpatech a přišel do rumunské země! Zamiloval jsem si ji stejně slepě a nerozumně, jako se starý muž dokáže k posměchu všech zamilovat do mladé dívky. Vrátila mi ale starou radost, bratříčku!“ (Str. 14)

A tak přišlo další čtvrtstoletí radosti, objevování a sebeobjevování, cestování a Her. Co třeba Hra na vonnou paměť?

Královská hra, bratříčku, nenarodil-li ses s ní, nenaučíš se jí. Ale máš-li ji, máš ji navždy. Neomylně. Vdechneš vůni, kterou jsi čtvrt století necítil, a rázem zazáří staré cesty, dávné dívky, zpráchnivělé sruby, říční břehy. Tak jasně, jako bys je před hodinou opustil. Paměť na vůně je nejjasnější, nejhlubší, nejzvířečtější. Snad ji mají jen neužiteční, náruživí lidé. Proti vůním jsou jiné vzpomínky, deníky, obrazy sbírky z cest, jen matné a slepé.“ (Str. 63)

Znáte? Já ano, vůně, kterou mám s něčím spojenou, se mnou dokáže udeřit o zem. Nebo sbírání, tedy Hra na hledače vzácných trav, knížecí hra na sběratele:

Téměř každý si na bláhovou hru přisadí, každý se chce vrátit domů s důkazem o cizích krajích. Dívkám stačí peříčko, obrázek, list ze stromu, pod kterým šťastně usínaly, říční kamínek, radují se z jijných věcí. Muži sbírají památky z cest důkladněji. Nešťastníci! Netuší, jak nesmyslnou kouli před sebou časem povalí. Sbírají rostliny, zvířata, kameny. Do deníků popisují řeky, hrady, jeskyně. Procházejí systematicky hory, údolí, skály. Fotografují krajiny, stavby, vodopády. Vyžebrávají mosazné lžíce, hrnky, fujary. Kreslí všechna jezera, stromy, salaše. Kupují pohlednice, obtisky, štítky na hole. Kradou a domů odvážejí svaté obrázky z kaplí na rozcestích, hospodská znamení, ovčí zvonce. Tisíce věcí mohou lidé sbírat, jedno mají společné: vyskočí na tygra a již neseskočí.“ (Str. 93)

I sběratelskou vášeň dobře znám. V knize najdete vedle třinácti her a pětatřiceti medailonků pohoří ještě mapu rumunských Karpat, Stručnou rumunskou dějepravu a dva doslovy (od autora a od prvního vydavatele). A také ilustrační fotografie, které pocity dokreslují.

To hlavní je ale duše tuláka. Máte-li jí v sobě alespoň střípek, tuhle knihu musíte mít.

vydala Alena Beňadiková, Vestri, Liberec 2006, ISBN 80-903029-5-5, cena 295 Kč

12345
1492635720000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online