Wuwejův zápisník

Ovidius: Umění milovat

13.04.2017 22:42, Wu | knihy | komentáře -

obálka Umění milovatMalý rest ze školní docházky, kdy nám Umění milovat prezentovali jako nestárnoucí příručku zásad svádění… Jenže znáte to, doporučení ve škole nebo nedejbože povinná literatura, to je pro knihu polibek smrti. Trvalo patnáct let, než jsem si ji koupil, a to jen proto, že byla za pakatel v Levných knihách, a dalších pět let, než jsem se do ní pustil. A víte co? Stejně jsem ji nepřečetl.

Jak je to možné? Když Ovidius slovy Evy Stehlíkové
není jen magister amoris, učitel lásky, který by podával pouhá praecepta, naučení. Jako artifex umělec, je dokonalým mistrem svého oboru, a čerpaje z božské inspirace stejně jako ze své (nezanedbatelné) praxe, podává systematicky pojatou (a zcela adekvátně realizovanou) rukověť. Chytře i zlomyslně paroduje principy didaktického eposu i soudobé rétorické praktiky. Prostřednictvím této parodie pak podává dokonalé utřídění své nauky, předváděje způsoby, jak nalézt, získat i udržet předmět své lásky, a to jak mužům, tak ženám. Probírá všechny závažné aspekty problematiky – od výběru vhodného partnera až po intimní techniku milostného aktu. Je vskutku odborník. Za jeho hluboké znalosti psychologie by se nemusel stydět ani náš současný humorista v rouše psychiatra, který, stejně jako on, nepojednává o lásce, ale spíše o milování, ne-li o milkování.
(Str. 14, úvodní slovo Nezodpovědný básník v době normalizace)

Je to proto, že jsem celou dobu cítil jednak manipulaci, jednak nevyslovený despekt a shlížení na ženy jako na lovnou zvěř.

Také slzy jsou platné:
    slzy pohnou i železo...
Snaž se, ať vidí matné
    tvé líce jak tají pod slzou.
Pro případ že bys jinak
    ze sebe slzy nevymáčk
(nebývá jich na povel liják) -
    vodou svým očím vtiskni pláč.
Kdopak by v lichotná slova
    nevmísil moudře pár pus?
I když je před tebou schová,
    přesto je najít a ukrást zkus.
Možná i rvát se začne,
    možná řekne ‚Ty sprosťáku!‘...
přesto je jednoznačné,
    že chce se vzdát tvému nátlaku. (str. 62)

To mi bylo proti srsti a kazilo dojem z dokonalých (a dokonale převedených) veršů. Mimochodem k překladu píše v závěru Dana Svobodová:

Forma, kterou jsem pro svůj překlad použila, se mi v danou chcvíli zdála do značné míry imitovat onu metrickou variabilitu latinského disticha (která je druhou stránkou jeho pevné struktury a která v jeho české nápodobě vyznívá poněkud chaoticky) a současně udržovala napětí ve verši, jehož český ekvivalent vyvolává po čase únavu. Střídání veršů s ženským a mužským zakončením má vytvářet iluzi střídání hexametru a pentametru, přičemž semknutosti myšlenek, omezené u Ovidia zpravidla rozsahem jednoho dvojverší, napomáhá střídavý rým. (Záměrný rým v poezii klasická antika samozřejmě neznala, my však zase nejsme dost citliví na účinek aliterací a jiných běžných ozdob, zvyšujících estetickou hodnotu básně v očích/uších antických příjemců.)“ (Str. 194)

Fakticky samozřejmě kniha obsahuje spoustu rad a taktik, takže ji lze doporučit nejen kvůli kvalitě překladu a kráse rýmů (snad budete méně předpojatí než já).

nakladatelství Academia, Praha 2004, ISBN 80-200-0961-2, cena 59 Kč (Levné knihy)

12345
1492116120000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online