Wuwejův zápisník

Brad Blanton: Radikální upřímnost

08.12.2016 20:40, Wu | knihy | duše | komentáře -

obálka Radikální upřímnostKniha Brada Blantona navzdory názvu nehovoří jen o drsné upřímnosti – je to kompletní cesta k dosažení celistvosti.

V první části (Prožívající bytost) vysvětluje, jak zpočátku čistá mysl podléhá svým výtvorům, abstrakcím a moralismu:

Bytost tvůrce je bytost, která se zrodila v lůně naší matky asi čtyři nebo pět měsíců po početí, kdy již dozrál náš nervový systém a objevilo se světlo. Na tuto bytost ovšem dost rychle zapomínáme. Během několika málo let nás náš výtvor, moře domněnek, natolik pohltí, že prakticky ztratíme schopnost dotýkat se, cítit vůni a chuť oceánu prožitků, který nás stále obklopuje, nebo ho slyšet a vidět. Dočista zapomeneme, že žijeme v moři, které je součástí celého oceánu. Pokud si to uvědomíme, můžeme se znovu zrodit.“ (Str. 18)

Moře domněnek je užitečné, pomáhá nám být efektivní, jenže jakmile nás pohltí, přestáváme vnímat realitu.

(...) systémy kategorií z minulosti nás mohou prakticky sežrat zaživa. Ničí naši živost tím, že si pro sebe uchvacují veškerou naši pozornost, takže umíráme hlady, aniž bychom si uvědomili vlastní hlad po obyčejném kontaktu s lidmi a každodenních prožitcích. Když se zamotáme dostatečně hluboko do klubka kategorií, už se nikdy nesetkáme s nikým novým. Potkáváme pouze zástupce lidí, které jsme znávali.“ (Str. 211)

Následující část je věnovaná samotné mysli, rozebírá moralismus, tedy vstřebaný souhrn myšlenek, pravidel a hodnot:

Šíření této nemoci morální hysterie napomáhá mimo jiné naše neschopnost identifikovat sebe sama se svými prožitky. Dříve měli lidé užší kontakt se svým prožíváním díky těžké fyzické práci potřebné k přežití. Té však ze života ubývá a naopak v něm roste nutnost myslet a řešit problémy, takže se nestává, že by bezprostřední požadavky nutné pro každodenní přežití odvedly naši pozornost pryč od naší mysli. Prázdnota vzniklá z toho, že nám chybí ukotvení v prožívání, vede k tomu, že naše primární orientace ve světě stále více závisí na myšlenkách, principech, pravidlech, hodnotách a představách. Těch se navíc držíme stejně křečovitě, jako dospívající, kteří se upínají na svou roli, když se stanou členy gangu, mladými křesťany, příslušníky hnutí Hare Krišna nebo se zamilují a ožení už na střední škole. Bez rolí a pravidel totiž dostáváme strach, že ztratíme kontrolu sami nad sebou.“ (Str. 6)

a především cestu, jak s tím naložit – říkáním pravdy. Tady autor rozlišuje tři úrovně. Na první odhalujeme fakta:

Když odhalíte pravdu o zamlčovaných faktech ze své minulosti, nemusíte žít v neustálém strachu z odhalení. Díky tomu získáte zpět energii, kterou jste dlouhá léta využívali k utajování těchto faktů a událostí.“ (Str. 49)

Na druhé pravdivě vyjadřujeme současné pocity a myšlenky:

Na této úrovni začínáme lidem říkat, jaké emoce v danou chvíli prožíváme, nahlas se s nimi dělíme o své tajné soudy o ostatních a bez ustání odhalujeme vlastní malichernost a povýšenost.“ (Str. 49)

A konečně na třetí se pustíme do odhalování falešných představ:

Třetí úrovně říkání pravdy dosáhneme tehdy, když otevřeně přiznáme, že nejsme tím, za koho jsme se vydávali. Nejsme to, o čem jsme přesvědčovali ostatní i sami sebe. Ve skutečnosti sami nevíme, kdo vlastně jsme. Přiznáváme se k rozčarování z toho, čemu jsme věřili, a z různých přesvědčovacích taktik, které jsme používali a stále používáme v rámci své role.“ (Str. 61)

Ve zbytku knihy probírá dopad do jednotlivých oblastí života – co znamená abnormální upřímnost, jak zacházet s tabuizovaným vzrušením, jak si poradit s hněvem, jak být upřímní v partnerství a manželství. Psychoterapii chápe jako cestu od moralismu k upřímnosti, k realitě a jejímu prožívání:

Lidská mysl je síť abstrakcí, a jakmile je plně rozvinutá, je naším úkolem vymanit se z této sítě a vrátit se zpět k realitě běžného prožívání. Vím, že to není opravdová realita, ale je to základ interpretace, na kterém se dokážeme shodnout, a to nejbližší opravdové realitě, co máme k dispozci. Je to jediná ‚realita‘, kterou máme.“ (Str. 250)

Následují ještě praktické postřehy v části „Co jsem se naučil ze souboje mezi bytostí a myslí“ – o změnách a proměnlivosti pravdy a o svobodě:

Odpovědnost znamená, že ať děláte cokoliv, jste ochotni sami sebe vnímat jako příčinu tohoto jednání. Vy sami jste zdrojem svých potíží i úspěchů. Ať už se na cestě za svým cílem nacházíte kdekoliv – plujete přímo k němu, něco vás táhne ke krajnici nebo máte pocit, že jdete pozpátku – je klíčovým prvkem úspěchu vaše ochota vnímat sebe sama jako toho, kdo je za to odpovědný. Dokud obviňujete druhé, vysvětlujete, vymlouváte se či omlouváte, snažíte se, dáváte si předsevzetí být dobří, doufáte nebo se cítíte provinile, ještě stále jste nepřijali odpovědnost. Snažit se vnímat sebe sama jako odpovědného nefunguje.“ (Str. 201)

Jak tedy můžete vidět, následovat Blantonovu radikální upřímnost znamená celoživotní práci a cestu k získání integrity, zbavení se falešných představ a prožívání skutečného světa v přítomnosti. Cesta je to drsná, protože říkat pravdu za všech okolností, jen si to představte… Ale účinná, protože zmizí všechny hry, iluze, omezí se nedorozumění a s životem v kontaktu s realitou přijde i štěstí.

Cesta pro drsňáky.

nakladatelství Maitrea, Praha 2016, ISBN 978-80-7500-207-5, cena 445 Kč

12345
1481226000000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online