Wuwejův zápisník

Jiří Sádlo, Petr Pokorný, Pavel Hájek, Dagmar Dreslerová, Václav Cílek: Krajina a revoluce

11.04.2016 22:22, Wu | knihy | komentáře -

obálka Krajina a revolucePůsobení krajiny a krajina jako taková mě zajímá, i na vlastní kůži jsem pocítil, jak může objímat a pohlcovat. Také Cílkovo zpracování v knize Krajiny domova se mi líbilo – a tak jsem si chtěl pohled prohloubit. Sborník s podtitulem „Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí“ vypadal jako skvělá volba – mutioborovost, zvučná jména autorů...

Jenže.

První kapitola, která jen klade otázky, nic nepřinesla. Ale budiž, jako „otvírák“ dobré.

Následovalo rozporování neolitické revoluce, které je psané tak emotivním a afektovaným jazykem, až mě to iritovalo. U demýtizačního textu takovou formu nečekám, ba dokonce si myslím, že tam vysloveně nepatří. Autor (J. Sádlo? Lze jen tipovat; kdo napsal který text jsem nedokázal najít.) sice v úvodu píše:

Nejjednodušší by snad bylo nasadit si brýle ukradené co nejpitvornějším profesorům a s vědátorskou povýšeností žoviálně žvatlat: ‚No to víte – neolitizace, ehm… to byla veliká legranda. To jednou přišli...‘ Leč touto cestou nepůjdeme a raději se pokusíme nezábavně vysvětlovat, jak se věci mají.

dělá však přesný opak. Co jiného, než žoviální žvatlání, jsou následující odstavce?

Co se vlastně chce příběhem o neolitické revoluci dokázat? Neolitizace ovládla přírodu, ovládnutí posléze vytvořilo vědu coby stroj na ovládání přírody, a věda vposledku vědecky odhalila, že takto roztahovačný byl už neolitik, takže je s námi všechno v pořádku. Jsme potomky neolitických selfmademanů, krev našeho rodu je zdravá.“ (Str. 32)

Mezolitik, ten špinavý tupec, si nedokázal ani zavázat tkaničky od bot, kdežto panečku náš předek neolitik, ten už s pralesem uměl zatočit!
Neolitik, ten špinavý tupec, ten jen ničil a mučil, kdežto panečku náš předek mezolitik, ten ještě dokázal žít v souladu s Přírodou.
“ (Str. 33)

A je jedno, že tím paroduje, ironizuje a přehání podtext kritizovaného mýtu – sám se nechává formou strhnout na jeho úroveň. Po 40 stránkách jsem toho měl dost a knihu odložil. Jsem si vědom, že jsem tím možná zahodil normální příspěvky dalších autorů, ale přece nebudu číst o dalších revolucích v krajině, aniž bych začal neolitem. Pro mě další ukázka, jak stylem zabít obsah.

Ještě názvy kapitol:

  • Úvod (Krajina a revoluce – Opravdu krajina? Opravdu kulturní? Opravdu revoluce?)
  • Sametový neolit aneb Kráva v lese (Nenápadné počátky kulturní krajiny (mj. Staroslavná stepní otázka, Bestiář hypotéz); Případová studie ze severozápadního Íránu)
  • Plíživá revoluce pravěké kulturní krajiny (Peripetie vnitřní kolonizace, Případová studie k proměnám pravěké krajiny)
  • Hádání řádu s neřádem (Velká středověká změna, Případová studie z materiálu stok, hnojišť a prevétů)
  • Svatý na mostě (Česká barokní krajina – co to vlastně je? Případová studie z Čech)
  • Barunčino znovunabyté panenství (Neolit skončil, zapomeňte! Případová studie z pražského East Endu)
  • Shrnutí: Permanentní revoluce (Stabilizující a destabilizující tendence v krajině)
  • Historický přehled holocénu
  • Slovníček vybraných pojmů
  • Literatura
  • Ediční poznámka

P.S.
Teprve při zapisování obsahu do článku jsem si všiml, že kapitoly obsahují i podkapitoly nazvané „závěr“ a na konci svítí celá kapitola „Shrnutí: Permanentní revoluce“. Pročetl jsem je, ale jsou napsané tak, že samy o sobě nestačí. Inu – někdy se snad dozvím, jak to s tou neolitickou nerevolucí bylo. Ale z této knihy to nebude.

nakladatelství Malá Skála, Praha 2008, ISBN 978-80-86776-06-4, cena 250 Kč

12345
1460406120000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online