Wuwejův zápisník

Elias Canetti: Zaslepení

09.02.2014 09:51, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Elias Canetti: ZaslepeníKonečně jsem otevřel mnohokrát doporučovanou knihu, jen tady na blogu byla zmíněná více než desetkrát!

Stěžejní dílo pro milovníky knih, analýza zaslepení jednotlivce i společnosti.

Musím říct, že má velké kouzlo, silnou atmosféru; Kienova filologická výjimečnost, ohromná inteligence – a na druhé straně naprostá neschopnost sociálního vnímání, scestné předpoklady motivací lidí kolem sebe. Když sledujeme Kiena a jeho železnou pravidelnost, zvyky a návyky, obranu před dotírajícím, nepředvídatelným světem, je evidentní porucha autistického spektra. Krátké věty, zejména při popisu úvah, zdůrazňují neobvyklost jeho duševního světa.

Jeho zaslepení spočívá v jednání na základě nesmyslných předpokladů. Považte, po deseti letech požádá svou hospodyni o ruku, neboť se domnívá že ona posvátně miluje jeho knihy a bude se o ně nadále starat.

‚Vždyť je to škoda. Prosím pěkně, taková knížka má nějakou hodnotu!‘
Neřekla ‚cenu‘, řekla ‚hodnotu‘. Měla na mysli vnitřní hodnotu, ne cenu. A on jí vždycky mlel o kapitálu, který je v jeho knihovně uložen. Tato žena jím musela pohrdat. Je to velká duše. Celé noci vysedávala nad starými skvrnami a trápila se s nimi, místo aby spala. Dal jí svou nejrozedranější, nejohmatanější, nejukoptěnější knížku, ze záští, a ona se jí ujala s láskyplnou péčí. Měla slitování, ne s lidmi, to není žádné umění, ale s knihami. Nechala k sobě přijít slabé a utišené. Ujala se posledního, opuštěného, ztraceného stvoření této boží země.
Kien vyšel z kuchyně v hlubokém rozrušení. K světici nepromluvil ani slovo.
“(Str. 44).

Ve skutečnosti stará, vypočítavá, lačná a zkostnatělá osoba chce jen peníze, závěť:

Žena to chce písemně. Jakou má radost? Tři pokoje patří ženě, jeden má muž, to stojí na papíře, písemně. Nejdřív žena muži povolí, a pak stojí a kouká. Proč byla tak hloupá? Písemně je to nejlepší. Mluvit umí každý. Z ničeho nic muž omdlí. Člověk neví, která banka. Žena musí vědět, která banka. Bez banky řekne ne. Prosím, nemá pravdu? Co jí je platný muž, když nemá banku? Muž jí banku neřekne. Je to nějaký muž, když nemá banku? Vždyť to není žádný muž. Muž řekne banku!“ (Str. 126)

A postupně narušováním Kienova světa a zvyků víc a víc podlamuje jeho stabilitu. Ale i přes všechna fakta on opakovaně nachází další a další zaslepená vysvětlení...

Kienovi spadly z očí ošklivé šupiny závěti. Viděl ji zuboženou, žebrající o lásku, chtěla ho svést, tak ji ještě nikdy neviděl. On se s ní oženil kvůli knihám, ona jej milovala. Z jejího vzlykání na něho padla velká úzkost.“ (Str. 127)

A tak by se dalo pokračovat. Co postava, to symbol; jejich základní vlastnosti jsou natolik zvýrazněné, natolik zesílené, že působí jako karikatura, jako strašidelná figura.

Jenže. Forma je náročná, motivace a chování osob jsou plně podřízené jejich roli a tak jsou poněkud nevěrohodné a především – odpuzující. Vydržel jsem se tím zaobírat dvojnásobný počet stran, obvykle čtení vzdávám kolem šedesáté, teď až po stodvaceti, ale přestalo mě zajímat, co se s nimi stane dál. Byť uznávám výjimečnost Zaslepení, je mnoho jiných knih, jejichž čtení mě bude těšit.

Našel jsem pěkný článek o okolnostech vzniku knihy.

nakladatelství Hynek, Praha 1998, ISBN 80-85906-76-7, cena 100 Kč (antikvariát)

12345
1391935860000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online