Wuwejův zápisník

Jiří Macoun: Dějiny opevňování v Čechách a na Moravě

11.03.2013 01:02, Wu | knihy | historie | komentáře -

obálka knihy Jiří Macoun: Dějiny opevňování v Čechách a na MoravěMimořádně zajímavá publikace. Podle anotace určená především mladším čtenářům, ale po pravdě řečeno, pokud se o historii nebo vojenství nezajímáte, bude pro vás odborná až až. Pro mě tedy rozhodně byla.

Jak už název napovídá, zabývá se vývojem historického opevnění a obranných staveb na našem území. Začíná předpevnostními objekty jako jsou rondely, pokračuje pravěkými pevnostmi s palisádami a příkopy (Rmíz, Denemark), následuje doba bronzová (Vrcovice, Skalka), keltské pevnosti doby železné, pokročilé opevnění Římanů a opět krok zpátky se slovanskými hradisky. Pak první hrady se skutečnými zdmi, speciality jako obvodový plášť nebo štítová stěna, opevňování měst. Další novinky přinesla husitská sídla, využívající zkušeností s palnými zbraněmi a děly; poprvé se budují předsunutá stanoviště - dělostřelecké bašty nebo rondely.

Boje v době krále Jiřího z Poděbrad přinesly stavitelům poznatek, že kamenné zdi silné okolo 2-3 m dříve či později pod ranami z bombard puknou a zřítí se. Jev je způsoben šířením rázové vlny tuhým zdivem, při kterém malta ztrácí soudržnost a praská. Hradba se promění v hromadu bloků kamení a buď se zřítí sama ihned, nebo po dalším zásahu.
Zejména husitští válečníci zběhlí v budování ochranných valů postřehli, že zásah kamennou koulí do náspu navršeného ze zeminy vyhloubí jen nevelkou jámu, která v žádném případě nenarušuje soudržnost opevnění. Hlína se náhle stala výhodnější stavebninou pro budování opevnění než kamení.
“ (Str. 63)

Vojenská věda následně vyvinula rozsáhlou nauku a metodiku opevňovacích prvků, jako nejúčinnější se ukázaly pětiúhelníkové tvary „bastiony“, slabá místa spojnic chránily trojůhelníkové „raveliny“ a další a další doplnění včetně záplavových území a příkopů. Půdorys bastionové pevnosti vypadal jako zvláštní ozdobný geometrický tvar (ukázka ze strany 83, pevnost Terezín).

Dějiny opevňování v Čechách a na Moravě, str. 83

Protože nejobvyklejší způsob dobývání pevností byly podkopy a podminování, mysleli tvůrci pevností i na to a rovnou do opevnění vybudovali naslouchací chodby a pece na protiminy.

Podzemní prostory byly důmyslně větrány i odvodňovány. V dobrém stavu vydržely desítky let. Za pozornost stojí také způsob výstavby minové soustavy. Podstatná část minových větví nebo naslouchacích chodeb byla nejprve vyzděna volně na denním světle a pak teprve zahrnuta zeminou během dokončování náspů koliště nebo jiných pevnostních prvku.“ (Str. 85)

Kniha končí stálým opevněním proti Německu, popisuje plány na - velmi nákladné - těžké opevnění, malou realizovanou část na severu Čech a hotové linie lehkého opevnění.

Pro mě zajímavá je velká pozornost věnovaná východním Čechám - pardubický zámek jako vodní hrad s hliněnými valy a dělostřeleckými rondely, podobně Kunětická hora; švédské opevnění Hradce Králové nebo bastionová pevnost Josefov jsou odtud coby kamenem dohodil.

Ilustrace jsou kapitola sama pro sebe, jsou srozumitelné a přehledné, všechny jednotným stylem, generované na počítači (ukázka ze strany 36, příčný řez opevněním hradiska Levý Hradec z 9. století).

Dějiny opevňování v Čechách a na Moravě, str. 36

Myslím, že kniha nemá chybu, rozhodně doporučuji.

nakladatelství CPress, Brno 2012, ISBN 978-80-264-0110-0, cena 299 Kč

12345
1362960120000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online