Wuwejův zápisník

Karel Čapek: Jak se co dělá

02.01.2013 01:03, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Karel Čapek: Jak se co děláKniha Jak Jak se co dělá poprvé vyšla jako 42. svazek Spisů bratří Čapků roku 1938 v nakladatelství Františka Borového a obsahovala souhrn drobných prací či fejetonů o zákulisí výroby novin, filmu nebo přípravy divadelní hry. Texty jsou rozdělené do tří částí (podle vydavatelských poznámek):

  • Jak se dělají noviny - vyšla jako drobná knížka pro odběratele Knihovny Lidových novin v roce 1937
  • Jak se dělá film - vycházela na pokračování v Lidových novinách s kresbami Josefa Čapka v letech 1937 a 1938
  • Jak vzniká divadelní hra - nejstarší část, v roce 1925 v Lidových novinách a Rozpravách Aventina

Aby (...) uspokojil čtenářovu zvědavost, stává se autor zasvěceným průvodcem, který s dokonalou znalostí, s demokratickou sdílností a bez profesionální nadřazenosti podává svůj výklad veřejnosti skrytých dějů.“ (Str 377, doslov Zdeňka Pešata)

Třeba taková klapka ve filmu. Víte, k čemu vlastně při natáčení slouží?

Zato jsem pochopil, proč se vždycky na začátku točení vyřítí mladý muž ve svetru, ukáže tabulku s číslem, vykřikne to číslo a potom hlučně sklapne pruhovanou dřevěnou klapačku. To je proto, aby se na snímku poznalo, kolikátý je to záběr a kde se má přesně přiklížit zvukový pás k optickému; to se dělá právě podle té klapky.“ (str. 255)

Čapek sice všechno zná do detailu, ale pro potřeby fejetonu je z něj naivní pozorovatel, dítě, které užasle komentuje a nadšeně až překotně popisuje veškerou činnost, případně spekuluje o příčinách a s nadhledem dělá z komára velblouda:

Jak známo, premiéry mají své stálé premiérové obecenstvo. Jsou lidé, kteří chodí jen na premiéry. Říká se, že to činí z vášnivého divadelnictví nebo ze zvědavosti nebo ze snobismu nebo kvůli šatům nebo kvůli známým, já nevím; ale myslím, že tam chodí z neuvědomělé a zvrhlé krutosti. Chodí tam pást se rozkošnicky na trémě herců, na mukách autora a agónii režiséra; přicházejí, aby se krvelačně pokochali strašlivou situací na jevišti, kde každou vteřinou může něco selhat, něco se zmotat a všecko se pokazit. Na premiéry se chodí, jako se chodívalo ve starém Římě do arén na mučení křesťanů a zápasy šelem. Je to divý požitek z trýzně a rozčilení obětovaných.“ (Str. 314)

Kromě toho má každý obor i svůj specifický jazyk, který přispívá k barvitosti a místy i komice textu.

K dámskému souboru pak přísluší tragédka nebo heroina, jež hraje v kostýmech, první milovnice neboli hadrářka (protože potřebuje nejvíc toalet), lyrická milovnice (též fňukna), šlechetná matka, zvaná te smrděnka, drastická matka, ženské charaktery, naivka čili mrcek a komorné, zvané též slunděry nebo pičičandy.“ (Str. 328)

To hlavní, co ale cítíte v každé kapitole, je úcta a obdiv ke všem, kdo se na vzniku díla podílejí. A zázrak chvíle, kdy se z chaosu, zmatku a hektična vyloupne produkt a navzdory všemu předcházejícímu šílení přichází ke čtenáři či divákovi.

nakladatelství Československý spisovatel, Praha 1984

12345
1357084980000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online