Pro lepší názornost uvádí autor příklady ze života. Ty jsou asi nejslabší, často působí poněkud vykonstruovaně a málo uvěřitelně, když už tam autor uvádí jména aktérů, měl by uvádět i příjmení, jinak to vypadá jako ilustrace z motivační příručky. O odkazech na zdroj informací nemluvě.

„Nedávno byl proveden tento experiment: Lidem s rozdílnými názory na určitou otázku byl předložen tentýž novinový článek. Měli si jej pozorně přečíst a sdělit, co si o něm myslí. Prakticky všichni tito lidé usoudili, že článek je zaujatý, a to proti jejich vlastnímu stanovisku. Lidé z obou protikladných táborů si tedy mysleli, že jeden a tentýž článek je tendenční a předpojatý proti jejich straně. Tento článek samozřejmě nemohl být zaujatý proti oběma názorům na danou otázku. Reakci čtenářů tedy nevyvolal obsah článku, ale jejich vlastní perspektiva. Podobné je to i s tím, co se nám v životě přihodí. Stejnou událost můžeme hodnotit kladně nebo záporně. Závisí to na naší perspektivě.“

Kapitolu uzavírá to nejdůležitější - jednovětný závěr z vědecké studie, doplněný jmény autorů a roku provedení. Podle toho by mělo být možné zdroj najít a prověřit.

„Máme-li určit, jak spokojený je někdo se svým životem, nepotřebujeme ani tak vědět, zda jej v poslední době postihlo něco nepříjemného nebo zda naopak dosáhl nějakého osobního úspěchu, jako spíše znát jeho názor na příčiny a důsledky těchto událostí.
Staats, Armstrong-Stassen a Partillo 1995“