Wuwejův zápisník

Vladimír Holan: Les bez stromů

12.05.2011 02:02, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Vladimír Holan: Les bez stromůVladimír Holan pocházel z úřednické rodiny a jako úředník také začal pracovat; už po osmi letech ale odešel ze zdravotních důvodů do penze a věnoval se tvorbě. Přispíval do mnoha novin a časopisů, najdeme mezi nimi i Květy nebo Host do domu, vydával sbírky lyrických i epických básní.

Jeho básnický vývoj začal u poetismu, ovlivněn problematičností světa přecházel k hermetismu s významovými zvraty, paradoxy a neologismy, které ztvárňují realitu jako „stálou oscilaci mezi dobrem a zlem, bytím a nicotou, plynutím času a věčností“. Po nástupu fašismu, Mnichově a okupaci se jeho poezie stává útočná a společensky aktivní, namířená proti původcům zla. Je civilnější, ubírá na obraznosti i na rýmech, vcelku pochopitelně se poválečné sbírky obracejí k Sovětskému svazu. Lyrika je v celém jeho díle reflexivní, v posledních sbírkách vyrůstá „z účastného soucitu křesťana s tajemnou nedokonalostí lidského bytí“.

Zdroj informací i citací je Slovník české literatury, heslo Vladimír Holan.

Jak vidno, jeho tvorba je rozsáhlá, složitá (ne náhodou se ve velkých knihkupectvích dá najít sekce „holaniana“) a aby čtenář sbírky pochopil a zařadil do kontextu, měl by mít Holana důkladně nastudového a načteného - což já nemám a zřejmě ani mít nebudu. Kniha mě totiž vůbec nezaujala.

Les bez stromů je výbor z veršů psaných v letech 1949-1955, v době, kdy i přes vstup do KSČ a obhajobu únorového převratu nemohl publikovat.

Stále, str. 13, z cyklu Strach
Ne že bych nechtěl žít, ale život
je už tak prolhaný,
že i kdybych měl pravdu,
musil bych ji hledat ve smrti...

Ale vždyť to dělám...

Psaní do šuplíku, ústraní a ještě uzavřenější život, obavy se pochopitelně na tvorbě významně projevují, cykly, ze kterých jsou básně vybrané, se jmenují Strach a Bolest a většina ztvárňuje osamělost, nevyslyšené volání a obavy ze světa.

Verše, str. 19, z cyklu Strach
Teď, když jsem sám a sám, když svět je ke mně hluchý,
když přítel nepřijde, neskřípne dveřní pant,
když nezbývá mi už než citovati duchy
jak starý nekromant -

teď, když jen fantómem si přibližuji živé
ve prostor, který snad má svoji budoucnost -
cítím, že všechno to, co bývávalo dříve,
i potom řekne: nevítaný host!

Nezaujala mě samotná poezie, nerezonovala. Tématy mi připomínala Bohuslava Reynka, ale není v ní Reynkův boj a křik. Také verše jsou převážně volné a to je pro mě další mínus.

Ubi nullus ordo, sed perpetuus horror, str. 83, ze sbírky Bolest
Strašno je žít, neboť nutno je zůstat
v úděsné skutečnosti těchto let...
Jen sebevrah myslí, že může odejít dveřmi,
které jsou na stěně pouze namalovány...
Není nejmenšího znamení, že přijde Paraklet...

Bolí mne srdce poézie....

Možná jsem se jen netrefil do správného Holanova období - doporučte mi nějakou jeho sbírku k nahlédnutí?

nakladatelství Jiří Buchal - BB art, Praha 2002, ISBN 80-7257-735-2, cena cca 50 Kč (Levné knihy)

12345
1305158520000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online