Wuwejův zápisník

Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii

16.12.2010 23:04, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxiiArthur Dent má těžké ráno. Kocovina mu nedovoluje příliš rozsáhlé akce ani přemýšlení a tak se náhodně postřehnutý obraz něčeho žlutého před domem bezcílně toulá jeho mozkem a zdá se, že nikde nespočine. Nakonec se mu to podaří a - „o patnáct vteřin později už byl venku a ležel před obrovským žlutým buldozerem, který se valil zahradní pěšinou“.

Den předtím se totiž dozvěděl o plánované dálnici, o níž zdá se věděli všichni kromě něj, a která má vést středem jeho domu.

Ale pane Dente, ty plány byly přístupné na místním plánovacím úřadě tři čtvrtě roku.
To jo, a jakmile jsem se to dozvěděl, hned jsem se taky na ně šel podívat, včera odpoledne to bylo. Zrovna jste se nenamáhali na ně upozorňovat, co? Jako třeba že byste to někomu řekli, nebo tak něco na tem způsob.
Ale ty plány byly vyvěšeny...
Vyvěšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa.
Tam je oddělení, kde je vyvěšují.
S baterkou.
Asi byl zrovna výpadek proudu.
A schody zřejmě taky vypadly.
Podívejte se, našel jste to oznámení nebo ne?
Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli Pozor, leopard!

A tak teď leží v blátě před buldozerem, odolává naléhání zodpovědného úředníka a přemýšlí, co bude dál. Z přemýšlení ho vytrhne známý hlas - jeho kamarád, Ford Prefect, se přišel zeptat, jestli má zrovna něco důležitého na práci a jestli by se nešel něčeho napít. Arthur má pocit, že se mu to všechno zdá a nakonec se přesvědčit nechá. Když se dozvídá, že Ford je ve skutečnosti mimozemšťan, že se chystá stopnout vesmírnou loď Vogonů a že Země bude za pár minut zničená kvůli stavbě hyperprostorové dálnice, jeho pocit nereálna se ještě prohloubí.

Nemá cenu tvářit se překvapeně. Všechny plány a příkazy k demolici jsou už padesát pozemských let vyvěšeny na vašem mísním plánovacím odboru na Alfě Centauri, takže jste měli spoustu času vznášet formální protesty. Teď už je pozdě dělat kvůli tomu rozruch.
(...)
Co tím chcete říct, že jste nikdy nebyli na Alfě Centauri? Proboha, lidstvo, vždyť je to přece jen čtyři světelné roky! Je mi líto, ale když se neobtěžujete zajímat ani o místní záležitosti, je to vaše chyba.

A tak se v mezihvězdném měřítku děje totéž, co se v rozměru přízemně lidském stalo Arthurovi. První z mnoha absurdních a nepravděpodobných událostí, jichž je tato kniha plná.

Stručně se dá Stopařův průvodce po galaxii charakterizovat jako bezuzdná parodie sci-fi, okořeněná suchým anglickým humorem. Autor chrlí jeden nápad za druhým, sestavuje pořadník nejhorší poezie ve vesmíru:

Vogonská poezie je ovšem až třetí nejhorší ve Vesmíru. Druhá nejhorší je poezie Azghotů z planety Kria. Když král jejich básníků Chrochtos Nadýmavý recitoval svou Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaží jednoho letního jitra, čtyři posluchači zemřeli na vnitřní krvácení a předseda Středogalaktické komise pro mrzačení umění přežil jen díky tomu, že si uhryzl jednu nohu. Tvrdí se, že Chrochtos byl poněkud zklamán přijetím své básně, a přávě se chystal začít předčítat svou epickou skladbu o dvanácti knihách, nazvanou Mé oblíbené chrochty ve vaně, když vtom jeho vlastní tlusté střevo v zoufalém pokusu zachránit životy a civilizaci mu vyskočilo až do krku a zadusilo mozek.
Nejhorší poezie, jaké kdy byla napsána, zanikla spolu se svou tvůrkyní Paulou Nancy Millstone Jenningsovou z Greenbridge v hrabství Essex v Anglii při zkáze planety Země.

Popisuje loď na nepravděpodobnostní pohon, továrnu na stavbu planet, babylónskou rybičku, živící se myšlenkovou energií z okolí a produkující telepatickou matrici, umožňující rozumět jakékoliv řeči... Z této knihy pochází také několik kultovních hlášek nebo nápadů - „Nepropadejte panice“ (nápis na obalu elektronické knihy Stopařův průvodce), „základní otázka Života, vesmíru a vůbec“, číslo „42“ (odpověď na základní otázku), ručník jako základní potřeba vesmírného stopaře (to inspirovalo tzv. ručníkový den, akci, konanou i u nás):

Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu - můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Karkrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás - blbá jak tágo, ale zato značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.

Dílo je to zkrátka kultovní a jako takové byste jej rozhodně neměli opominout. Recenze Ondřeje Jireše.

nakladatelství Argo, Praha 2002, ISBN 978-80-257-0030-3, cena 198,- Kč

12345
1292537040000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online