Wuwejův zápisník

Jan Skácel: Třináctý černý kůň

14.03.2010 22:31, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Jan Skácel: Třináctý černý kůňDruhá kniha krátkých Skácelových próz vyšla až po jeho smrti, ale odpovídá jeho záměru - sám na ní pracoval, měl připravený výběr textů, název i úvodní komentář. Jsou to opět sebrané texty, vyšlé časopisecky, jako komentáře k výstavám apod. Rozdělené jsou do šesti skupin:

  • Návraty - o návratech „z přítomnosti do minula, návrat do krajiny dětství“.
  • Chodníčky - tři texty místopisné, o velké povodni na Dunaji, o Pálavě a o Olomouci.
  • Malé recenze a jedna nepatrná jako přídavek - nerůznější témata, fejetony i úvahy, vznešené pravdy i reflexe běžného dne.
  • Imaginární rozhovory - „drzé“, „zdvořilé“ či „bláznivé“ interview s převážně spisovateli nebo literárními postavami.
  • Krajiny beze slov - úvodní slova ke katalogům výstav obrazů nebo fotografií.
  • Krásná ztroskotání - vzpomínky na básníky a spisovatele, obsahuje i dva výklady básně a jeden dotazník samotného Skácela.

I v té první byly některé texty horší a některé lepší; tady je těch horších o něco víc. Několikrát jsem měl pocit, že básnění a záměrná zveličení jsou strojené. Nedalo se jim uvěřit.

Chtěl jsem teď vložit nějaký příklad, ale ani po dvou prolistováních jsem nic dostatečně výmluvného (snad až na „Pili bychom mlčky, bez ibise. A to je moc zlé pití.“, str. 89) nenašel. Asi šlo jen o dojem vzniklý čtením více textů za sebou.

Další potíže jsem měl se skladbou textů. Návraty a malé recenze jsou jasné, ty jsem očekával, ale ostatní části... Chodníčky jsem přečetl všechny, jenže bez znalosti popisovaných míst je text ochuzen. Imaginární rozhovory mě také příliš neoslovily, nemám vkládání vlastních vět do úst historických osobností rád. V Krajinách beze slov jsem už vynechával - přece nebudu číst komentář k fotografiím, které nevidím. A v krásných ztroskotáních jakbysmet, četl jsem jen vzpomínky na autory, které jsem četl nebo o nich něco vím (kdo je Karel Kapoun?)

Abych jen nehaněl - velmi, velmi působivá je Malá recenze na opadávání. Maličký chlapec, dívaje se na básníka, který „po včerejšku“ vypadá všelijak, konstatuje, že opadává. A že asi brzo umře. Pokračují v povídání, jednu chvíli to vypadá, že básník má ještě listů dost, ale když se ho chlapec zeptá, jestli už jezdily tramvaje, když startovaly do vesmíru první rakety, v tu chvíli „se ve mně otevřel podzim a opadal jsem docela“. (str. 203). Opadávání, bezelstnost chlapce, který ví více o raketách než o tramvajích a neúprosnost času... nezapomenutelné.

Jedna ukázka na internetu - Malá recenze na moravskou hymnu. A v bakalářské práci Kateřiny Vítkové se dá dočíst leccos o uměleckém fejetonu Jana Skácela.

nakladatelství Blok, Praha, 2001, ISBN 80-7268-111-7

12345
1268602260000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online