Máme v Pardubicích hodně cyklostezek, které se dají využívat pro jízdu na kolečkových bruslích, a jeden most mezi nimi, který má přímo tragický povrch chodníku. Přejíždět po něm znamená riskovat zaseknutí kolečka a pád střemhlav.
Spadnout se mi sice ještě nepovedlo, ale pořádně vytřesené kosti mívám pokaždé, takže po jednom takovém vydatném zážitku jsem sedl a napsal na magistrát:
„(...) Rád bych navrhl úpravu místní komunikace - chodníku na mostu v prodloužení ulice kapitána Bartoše v Pardubicích. Na obou stranách řeky jsou vynikající cyklistické stezky a skvělá podpora pro kolečkové brusle, ale přejíždět most mezi nimi je značně nepříjemné. Povrch je natolik hrubý, že se brusle zasekávají a jsem si jistý, že ani cyklistům nebo maminkám s dětskými kočárky se nepřejíždí dobře. Bylo by možné výhledově chodník osadit novým povrchem?“
Odpověď byla velmi rychlá, už za 4 dny jsem se dozvěděl, že odbor dopravy, oddělení dopravy a pozemních komunikací provedl místní šetření a s politováním konstatoval, že stav povrchu není závadný a že pro chybějící finanční prostředky se opravují pouze havarijní stavy.
Pravda, chodník je funkční, díry na zvrtnutí nohy v něm nejsou, takže není co řešit. Ale proč zatraceně mají auta na tomtéž mostě povrch vozovky mnohem rovnější a hladší?
