Wuwejův zápisník

Shigor Birdman: Kronika konce světa

16.11.2009 22:56, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Shigor Birdman: Kronika konce světaKnih zpracovávajících postapokalyptický vývoj lidstva jsem četl hodně, od zahraničních klasik Den Trifidů (Wyndham) nebo Svědectví (King), po českou Tmu (Neff), Blackout (Kovanic) nebo třeba Cestu krve (Kulhánek), mám tedy s čím srovnávat. Téma mě zajímalo a zajímá, byť je teď doprovázené spíše obavami než nadšením.

Předně musím upřesnit větu z anotace, že Birdman žánr obohatil o hororové prvky. Je to sice pravda, ale protože spousta lidí včetně mě má horor jako synonymum k dílu s nadpřirozeným zlem, mohlo by to být zavádějící. Kronika konce světa je totiž nejrealističtější ze všech postkatastrofických knih na které si vzpomínám. Žádné nadpřirozené bytosti nebo nové organismy, žádní mimozemšťané, žádné kolapsy fyzikálních zákonů, jen lidé, nemoc a svět poté.

Johan už má práce v realitce plné zuby, vezme si dovolenou a ve čtyřech, se svou dívkou, s kamarádem Honzou a jeho ženou, vyrazí na pronajatou chatku v Beskydech. Idyla se ale po pár dnech nenávratně zhroutí, když Honzova žena onemocní. Než se dostanou autem dolů do vsi, začne mít příznaky i Honza. Ve vsi už jsou témeř všichni mrtví... a pak už je to jenom horší.

Děj je přímočarý, styl vyprávění jednoduchý, krátké kapitoly s velkým spádem jen podtrhují autentičnost. Skutečně jako deník působí (ale deník zkušeného autora, jednoduchost rozhodně neznamená nedostatek talentu či praxe).

Sugestivně je popsaná hrůza z umírání blízkých lidí, dětí, a to nejen při epidemii, ale i po ní. Ano, po ní je svět mnohem nebezpečnější místo; to, co je uprostřed současné civilizace banalita, znamená po katastrofě ohrožení života.

Ačkoli mi létání pomohlo utéct z domu, leze na mě čím dál depresivnější nálada. Má vůbec cenu se snažit? Co když jsme přežili epidemii jen proto, aby nás odpravila jiná přírodní katastrofa?“ (str. 217)

Když si uvědomím, že popisovaná skupinka měla mezi sebou někoho, kdo se na podobnou alternativu dlouhodobě připravoval a věděl si rady, a že naprostá většina lidí by na tom byla podstatně hůř...

Nějakých deset lidí, pár psů, koní, krav, velký barák s elektřinou, dvě letadla, bezpečnostní systém trochu paranoidního kamaráda, pro případ, že by přiletěli mimozemšťani. Trochu nuda, řekl bych.“ (str. 239)

Myslím, že elektřina a pár ultralightů je maximum, co lze z technologického pokroku udržet, a to jen do té doby, dokud lze „těžit“ náhradní díly a vyrobené pohonné hmoty. Vlastně je to kniha optimistická, popisující jednu z nejlepších variant (a tak trochu návod).

Text je protkaný odkazy na jiná díla, ať už knihy, filmy nebo počítačové hry. Pojmenování nového sídla Dno pytle je jasné, stejným směrem odkazuje i název kapitoly Cesta tam a zase zpátky. Inspirací byl určitě také Jiří Kulhánek, výraz zombi pro lidi, jimž nemoc kompletně narušila mozek, název kapitoly Začátek konce, dovolená na chatě a sestup do vsi na to upozorňují. Ale šlo skutečně jen o inspiraci, zpracování i děj jsou zcela jiné.

Za zmínku stojí Johanova civilnost, je hrdinou z nutnosti a postupně se vyvíjí, roste. Dlouho jsem si lámal hlavu, koho mi připomíná - Davida Ábela z Fabianových knih. Je popsán podobně moderně a přesvědčivě.

Pár recenzí: Kalper, Martin Kochlica, Lukáš Vaníček (Recenzentská exhibice na špatném místě, stejně jako první komentující ho nechápu. Nuda? Spadl z višně?)

Dle mého názoru je to jedno z nejlepších zpracování vývoje lidstva po globální katastrofě. Čtivé, místy vtipné a hlavně realistické.

12345
1258408560000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online