Wuwejův zápisník

Olga Tokarczuková: Denní dům, noční dům

03.09.2009 22:44, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Olga Tokarczuková: Denní dům, noční důmKniha je podobně jako Pravěk a jiné časy sestavená jako koláž krátkých kapitol. Není ale ani zdaleka tak kompaktní a ucelená; některé příběhy se proplétají a spojují, jiné stojí jen tak volně a zůstávají osamocené. Část jich je plně realistických, další sklouzávají do legend, pověstí a magických situací. Místní blázen, vidící konec světa ve svých vizích, další člověk měnící se ve vlkodlaka, možná ve svých snech, možná ve skutečnosti... Vysledovat se dají tři linie:

  • vypravěčka, popisující svůj dům a trávící čas v rozmluvách se sousedkou, stařenkou Martou:
    Když jsme skončily, Marta mi řekla něco v tom smyslu, že když lidé říkají 'všechno', 'vždy', 'nikdy', 'každý', může se to týkat pouze jich samých, ve vnějším světě totiž tak obecné věci neexistují.
    Poradila mi, abych si dávala pozor, protože pokud někdo začíná větu slovem 'vždy', znamená to, že ztratil kontakt se světem, a že mluví o sobě.
    Pokrčila jsem rameny.
    “ (str. 84)
  • mnich Paschalis a příběh svaté Starosty
    Proto ji vždy, ať chtěl nebo nechtěl, viděl ve známém prostředí, v klášteru, na nádvoří mezi slepicemi, jejichž vajíčka jedl, pod kaštanem, který mu v létě poskytoval příjemný stín, ve stejném hábitu, jaký nosila matka představená. Její tělo s roztaženýma rukama vypadalo jako kříž v proudu času. Starosta žila stále, dokud o ní psal jako o živé, a nepřestávala být, ani když ji v myšlenkách mnohokrát usmrtil. Celou dobu byla někde pod, mezi vrstvami vzduchu, protože tam možná nic nepomíjelo a nekončilo, i když to bylo neviditelné. A pochopil, že cílem jeho psaní je umístění všech možných časů, všech míst a krajin do jednoho obrazu, který bude nehybný a ani nezestárne, ani se už nikdy nezmění.“ (str. 99)
  • proud epizod o lidech a místech v okolí

Téma domu a jeho významu se vine jako stříbrná nit celou knihou, dům je svědkem nuceného odsunu německých obyvatel (sama autorka v jednom takovém domě bydlí), dům je metafora duše, dům je místo, v němž člověk prostě je:

Při putování je třeba zabývat se sebou, aby si člověk pomohl, musí se dívat na sebe a na to, jak do světa zapadá. Člověk je soustředěný sám na sebe, myslí na sebe, stará se o sebe. Na cestě nakonec pokaždé narazí na sebe, jako by byla vlastní osoba jejím cílem. Ve vlastním domě člověk prostě je, není třeba s ničím bojovat, ani se o něco snažit. Není třeba hledat vlaková spojení v jízdních řádech, nadšení a zklamání není vůbec k ničemu. Je možné se pověsit na věšák, a potom vidět nejvíce.“ (str. 40)

Dům. Myslím že tomu rozumím. Tomu sepětí se zemí, místem a domem.

Řekla jsem Martě, že všichni máme dva domy - jeden konkrétní, umístěný v čase a prostoru; druhý - nekonečný, bez adresy, bez šance na zvěčnění v architektonických záměrech. A že v obou žijeme současně.“ (str. 167)

Druhé téma jsou sny. Ať už skutečné, vyprávěné hlavní hrdinkou či nalezené na specializované stránce na internetu, nebo snové stavy, představy.

A ještě jednou to musím zopakovat - náš svět je zalidněný spícími, kteří zemřeli a sní o tom, že žijí. Na světě je stále více lidí, protože ho zalidňují spící mrtví, přibývá jich, a opravdových lidí, těch, kteří žijí poprvé, je pořád málo. V celém tom zmatku nikdo z nás neví a vědět nemůže, zda je tím, kdo jen sní život, nebo tím, kdo ho doopravdy žije.“ (Str. 115)

Kniha má magickou přitažlivost. Skutečně. Dlouho jsem přemítal, jestli se mi líbí, nebo ne, ale nedokázal jsem ji přestat číst. Je to divný svět, prazvláštní život, plný jakési neskutečnosti, ponuré tíhy. Začnete číst a jako byste se začali nořit do medu. Myšlenky váznou, ústa jako plná vaty, jen zvolna ji převalujete, vše zvláční a dlouho doznívá.

Tak jsem uvažovala, ale je těžké o něčem uvažovat v Martině domě; je jako hubka, která vsakuje myšlenky, ještě než se zrodí. Místo toho nedává nic, neslibuje, nesvádí, není v ní budoucnost, a minulost proměňuje v předměty. Martin dům je jí podobný - stejně jako ona nezná nic, ani Boha, ani jeho dílo, dokonce ani sebe samého, nechce o světě vědět nic. Je v něm jen jeden okamžik, jen teď, ale zato je obrovský, roztažený do všech stran, nelidský.“ (str. 238)

Recenze Báry Gregorové.

12345
1252010640000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online