Wuwejův zápisník

Jiří Kulhánek: Cesta krve - Cynik

23.07.2009 21:17, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Jiří Kulhánek: Cesta krve - CynikMaxmilián se po jistých neshodách s Gussovým klanem (měli odlišné názory na použití zchromlé bojovnice jako zdroje masa) vydá do pralesa hledat další lidi. Když se mu to konečně podaří, dostane zásah uspávací střelou a probere se na místě, které jako by vypadlo z akčního filmu devadesátých let.

Ležel jsem na hliněné podlaze v dlouhém nízkém bambusovém baráku a bylo zalykavé vlhké parno. Džungle. Mimo náplastí na odřených nohách a slipů jsem byl docela nahý a byl jsem připoután řetězem k ocelovému oku zapuštěnému v betonovém jehlanu, z jakých se staví protitankové zátarasy. Barák byl takových jehlanů plný - u každého byl připoutaný jeden člověk - opravdový /člověk/, žádný mrtvák. Jehlany byly v pravidelných odstupech podél zadní zdi a v baráku to tak příšerně páchlo, že se mi dělalo zle, přestože jsem dýchal ústy.

Generál Ruffus, nejšílenější ze žoldáků celého Afrického kontinentu, zmítaného neustálými válkami, vstoupil do kontaktu s Cizinci a teď jim dodává další lidi. Nepotřebují jen tak ledajaké - jde jim o zkušené vojáky, schopné velet, protože mrtváci, mrtváci jsou jen tupá síla. Podrobuje si je pomocí další mimozemské technologie, jakési stříbrné čelenky, která z nich udělá poddajné a svému pánu oddané otroky. Maxmilián také jednu vyfasuje a vyrazí se svými 'bratry' na lov. Nadopován kinetinem, urychlujícím reakce, vybaven opakovací puškou s narkotizačním střelivem střídá létání ve vrtulníku, pozemní operace a hlídání tábora. A tak to pokračuje den za dnem, měsíc po měsíci, až do chvíle, kdy padne do pasti a jeden z lovených bojovníků po něm vystřelí. Trefí se do čelenky, čímž ji docela zničí a Maxmilián je zase svým pánem. A je plný rudého, kypícího vzteku.

Kniha pokračuje v nezměněném strhujícím tempu, akční scény jsou kořeněné hláškami 'Toho druhého' a ke konci jsou se opět nemohl odtrhnout, i přesto, že jsem Cestu krve četl podruhé.

V druhé, v krabici u dna, jsem našel dva kožené pásy na brokové náboje. Do jednoho jsem zastrkal JEMNÝ BROK, do druhého HRUBÝ. Pásy jsem si dal křížem přes ramena. Ten přes pravé jsem ještě sundal a připevnil na něj závěs - pušku tak budu moci nést na zádech, když budu obě ruce potřebovat volné. Nakonec pár granátů k opasku. 'Ještě si vem něco,' povzbudil mne Ten druhý, 'pak všichni umřou úlekem, až vypadneš z průvlaku, zařinčíš a už se nezdvihneš.'

K supermanství se přidalo ještě superštěstí, a to nejméně dvakrát; jednou, když bez jakékoliv navigace Max překoná osm set kilometrů puště a trefí se k místu, kde odpočívá jeho vozidlo na dně strže, podruhé když náhodným výstřelem trefí několikacentimetrovou škvírou dveří pilota vrtulníku. Není pochyb, že se jedná o literaturu brakovou, všechno je dotažené na maximum, technologie, schopnosti, náhody, zápletky i strhující děj. Ale řekněme si to upřímně - brak se čte mnohem líp než literatura vysoká.

O Kulhánkovi se rozepsal Šumař, primárně se jeho článek točí kolem prvotiny Vládci strachu, ale aplikovat se dá i na Cestu krve. Odkazy na recenze najdete u předchozí části.

A co se týká zásahu tím paprskem do saladinu, tak to mne - abych ti pravdu řekl - ale vůbec nezajímá. Lépe řečeno, dovedu si to představit až moc dobře. Obzvlášť, když tím dokáží zasáhnout letící raketu. Zepředu.

12345
1248376620000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online