Wuwejův zápisník

Miroslav Fišmeister: Ten stolek je nízký!

15.07.2009 21:40, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Miroslav Fišmeister: Ten stolek je nízký!Prvotina Miroslava Fišmeistera vyšla v roce 2005 a zahrnuje hned tři rukopisné sbírky:

  • Láska, Tennant a Lowe
  • Okna v kapsách mého imaginárního Sheffieldu
  • Ten stolek je nízký

Hádanka je ukrytá už v prvním názvu. Tennant a Lowe, kdo to je? Aha, Pet Shop Boys. Jejich jména jsem v životě neviděl ani neslyšel. Myslím, že je to dobré předznamenání poezie, která se v knize ukrývá. Je nesmírně bohatá a plná významných odkazů, ale i surrealisticky poskládaných obrazů:

Jablko ve vlaku z maloměsta,
náhlé jako benzínová báseň
na představě krokodýlího zubu.
Čaj, v odpoledni
které je jako ramínko od podprsenky. (str. 72)

Surrealismus mě neoslovil ve výtvarnu, neoslovuje ani v básních, ale naštěstí takovýchto kousků je spíše menšina. Vlastně jsou hlavně v té první sbírce, ale jestli se tam nějak odráží vývoj či posun v básnickém umění, to si posoudit netroufám. Jisté je, že některá slova jsou tak kontrastní, až to bolí (čti „jsou jak pěst na oko“):

Nad pobřeží
rovinných vajec
připlouvá loď venkovského třpytu.
Myslí na jediné slovo:
kšandička. (Str. 63)

Ale i tak, jednotlivé fragmenty jsou úžasné. „Benzínová báseň“. „Odpoledne jako ramínko od podprsenky“. Tolik konotací, tolik možností, jak slova uchopit.

V riffu meze odpočívající jazzuité
vymýšlejí nový krasobruslařský skok.
Lasice v převorství. (Str. 187)

Báseň jako obrázek od Eschera. Tam jedete očima a najednou jste v jiné perspektivě, naučená rekonstrukce trojrozměrného prostoru selže. Tady čtete, konstruujete obrazy a najednou se to rozsype. Tak to zkusíte podruhé a rozsype se to jinde a jinak. A teprve na potřetí si myslíte, že rozumíte. Ovšem jen do okamžiku, než se na něco zaměříte - pak se zase ztratí zbytek.

Z kuchyně slyším mýdlo.
Nebyl to strýc, kdo zastavil hodiny? (Str. 149)

Recenzent Radim Kopáč mluví o odkazu na takzvaný modrý humor uskupení A.I.V. Já se tedy nesmál, já si s mrazením v zádech uvědomil, kdy se podle pověry hodiny zastaví...

Vzpomeň si na mne, až,
v naplněném větru,
pod kostnatým stromem,
zaslechneš vlny šeptat moje jméno. (str. 79)

Na to, že tady otevřeně a opakovaně prohlašuji, že u básní potřebuji rýmy, že bez rýmů je básně jen půlka, mě jich zaujalo překvapivě mnoho.

Pták se oddělil od skály
Zpívá
Nad nádražím odlitým z popela. (Str. 93)

Přehled recenzí najdete na Fišmeisterově blogu, a blog samotný, pokud jej ještě neznáte, rozhodně doporučuji k sledování, články jsou umělecká díla.

Akustik s jablečnýma očima
kráčí po říčním dně.
Oblázky se sbíhají,
poštěkávají,
prsty olší prší mezi obětní kameny. (Str. 181)

Miroslav Fišmeister mi zkrátka ukázal, že i nerýmovaná poezie je krásná. Díky!

Nepřítomnost.
Skála.
Zkamenělá srdce z ní vytěžená
Ukládají do mechu (str. 121)

12345
1247686800000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online