Wuwejův zápisník

Petr Bakalář: Bůh jako psychický virus

02.07.2009 23:40, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Petr Bakalář: Bůh jako psychický virusČekali byste, že věřící lidé, křesťané především, budou už z podstaty své víry orientováni protiválečně a proti rasovým předsudkům? Chyba. Nejvíce proválečné postoje měli v Hamiltonově výzkumu v USA (1968) protestanté, dále katolíci a židé, ateisté byli na posledním místě. Také rasových předsudků měli věřící více než ateisté, jak v USA, tak v Anglii. Předpokládá se, že by to mohly ovlivnit jednak skupinová mentalita věřících (my versus oni), jednak jejich potřeba jasných pravidel. (podle str. 77)

Petr Bakalář se ve své poslední knize soustředí na náboženství z hlediska memetiky. Memetika je disciplina, která přenáší poznatky o šíření genů do informační oblasti. Tak jako gen je základní jednotka genetické informace a přenáší se mezi lidmi, je mem základní jednotka informace, informační vzor. Napadá mysl člověka, modifikuje jeho chování za účelem svojí replikace. Spousta analogií z genetiky dává perfektní smysl. Memy jsou jednoduché (melodie, kterou nedostanete z hlavy) i složitější, dokáží se lavinovitě šířit (vzpomeňte virální reklamu), mohou tvořit celé komplexy, memplexy. Náboženství je jedním z nich - a je to memplex velmi houževnatý. Svého nositele dokáže změnit v membota, který smysl své existence přemění v šíření memplexu, někdy dokonce v memoida, který tak činí na úkor vlastního života, zvyšuje odolnost proti nákaze jiným memplexem a protože napadá emocionální složku osobnosti, je rozumem těžko vyvratitelný.

Kniha se věnuje třem náboženstvím - křesťanství, islámu a judaismu. V první kapitole rekapituluje memetiku a základní pojmy (v příloze č. 2 je pak stručný memetický lexikon), druhá je věnovaná kognitivním a evolučním teoriím vzniku náboženství, pokračuje se obecnými otázkami (demografie, náboženská tolerance, totalitarismus, škála teismu a ateismu), morálkou ve svatých textech a jejím dopadem na současnost (podle textové analýzy bylo např. „miluj bližního svého“ namířeno na Izraelity, nikoliv na příslušníky jiných národů).

Náboženská morálka je velmi nebezpečná. Absolutní moralisté jsou obvykle motivováni náboženstvím: eutanazie je vždy špatná, homosexualita je vždy špatná, interrupce je vždy špatná.“ (Str. 87)

Starý zákon vyzývá k etnickým čistkám, schvaluje otrokářství, opovrhuje ženami a nežidy, přikazuje trest smrti za cizoložství, odmlouvání rodičům či práci o sabatu - lze jen obtížně pochopit, proč je takováto kniha předmětem nekritické úcty stovek milionů věřících.“ (Str. 103)

Další kapitola je polemika o existenci Boha, zahrnuje odpovědi na teologické důkazy Tomáše Akvinského i na teorii inteligentního designu. Následuje rozsáhlá kritika teorií a odpovědi na nejrůznější argumenty věřících.

Nic, z čeho můžeme při spekulacích i existenci Boha vycházet - od historie, svatých textů, logických argumentů, existence svědomí, evoluce života až po zázraky a mystické zkušenosti - nepodává důkazy, které by si teologové a věřící přáli. Vše má přirozenější a pravděpodobnější vysvětlení. Místo 'není Bůh' je přesnější říci 'není důvod, aby byl' - ovšem kromě přání.“ (Str. 160)

Přílohu číslo 2, memetický lexikon, jsem už zmínil, příloha číslo 1 je srovnání věřících a ateistů v oblastech inteligence, vzdělání, psychické a fyzické zdraví, morálka. Např. není pravda, že víra nesouvisí s inteligencí. Souvisí - inverzně.

Náboženský memplex má tendenci napadat a úspěšně infikovat osoby s nižším IQ/vzděláním. Méně pravděpodobné je, že by snižoval inteligenci jako takovou, i když myšlení bezesporu ovlivňuje.“ (Str. 188)

Čtení je to rozhodně poučné, ať už jste věřící, nebo ne. Některá fakta jsou opravdu zarážející, třeba proválečné postoje, o kterých jsem se zmínil v úvodu, nebo tato zmínka o židovském fundamentalismu: „nenávist ke křesťanství se projevuje např. tím, že v učebnicích matematiky pro nejnižší ročníky se nahradilo znaménko + (kterépřipomíná kříž) písmenem T. Pokud by se něco takového stalo v Iráku, SSSR nebo Číně, stalo by se to jistě předmětem široké diskuse.“ (Str. 109), ale především je pěkně vidět, jak veškerá argumentace věřících plave na vodě.

Ve světle těchto historických faktů je podivné, že v kterékoli veřejné debatě o tématech, jako je morálka, bioetika, sexualita, reprodukce, trest smrti apod., jsou vždy přítomni teologové. Už jsme si na to tak zvykli, že nám to ani nepřijde divné. Otázka by měla znít: Jakou mají tito lidé kvalifikaci, aby řešili podobné otázky? Upřímná odpověď je taková, že jejich odbornost spočívá ve znalosti textů, které byly napsány před tisíci lety lidmi, kteří téměř ničemu nerozuměli. V lepším případě ve znalosti moderních autorů, kteří úvahy svých předchůdců rozvíjejí. Jistě je mezi nimi mnoho velmi inteligentních lidí, problémem ale je, že předpoklady, na kterých staví své teorie, jsou nesprávné, jinými slovy: logicky rozvíjejí chybné premisy.“ (Str. 94)

Ukázka týkající se evolučních teorií náboženství se objevila na ScienceWorldu.

Mnoho lidí trpí pocitem bezvýznamnosti. Náboženství nabízí pomoc - Bůh, který stvořil celý vesmír s miliardami galaxií, se o tebe stará, jsi pro něj důležitý. Toto je produkt, který jinde nenabízejí. Pouhý humanismus nenabízí ve srovnání s tím téměř nic, přesto je intelektuálně a morálně k teismu superiorní. Humanisté se snahou o nápravu světa zabývají prostě proto, že ji pokládají za správnou, s plným vědomím toho, že nemohou očekávat žádnou posmrtnou odměnu. Humanismus, ne náboženství, vede ke skromnosti.“ (Str. 177)

12345
1246570800000

Sledujte také

Kategorie

Informace

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

Prohledat blog

Blogy a weby

Archiv