Wuwejův zápisník

Per Petterson: Jít krást koně

27.03.2009 23:00, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Per Petterson: Jít krást koněVelmi působivá novela. Sedmašedesátiletý Trond se po smrti svých nejbližších - manželky i sestry - rozhodne odstěhovat na venkov a žít podle sebe, prostě a jednoduše.

Obě zemřely během jednoho měsíce a od chvíle, kdy odešly ze světa, přestal jsem mít zájem mluvit s lidmi. To je také jeden z důvodů, proč jsem se odstěhoval sem. Druhý důvod je les. Před mnoha lety byl součástí mého života, tak důležitou, jak už potom nikdy nic, pak na hodně dlouhou dobu zmizel, a když se kolem mě rozhostilo ticho, pochopil jsem, jak moc jsem ho postrádal. Zakrátko jsem nemyslel na nic jiného, a jestli mám i já umřít, ať je to v lese. Tak jsem to cítil, tak jednoduše.“ (Str. 85)

To je jedna rovina příběhu; důležitá a přitažlivá, vždyť žít někde na samotě, být přítomný v každém okamžiku, dělat to, co chci a potřebuji a ne to, k čemu jsem donucen, je snem spousty lidí, mě nevyjímaje.

Řešit si problémy sám, jeden po druhém, s jasnou myslí a dobrými nástroji, jak mi to kdysi předvedl táta na salaši. Vzal jeden úkol po druhém, zhodnotil ho a nářadí, které potřeboval, vytáhl v promyšleném pořadí, začal na jednom konci a propracoval se k druhému, přitom přemýšlel, používal ruce a bavilo ho, co dělá, a já si také přeji, aby se mi líbilo, co dělám. Vyřešit denní úkoly, které mohou být směšné, ale mají jasné ohraničení, začátek a konec v dohledu, pak být večer unavený, ale ne zničený, a probudit se ráno odpočinutý, překapat si kafe, zatopit v kamnech a dívat se, jak se nad lesem za jezerem rudě rozednívá, obléknout se a jít na procházku s Lyrou, pak vyřídit úkoly, které jsem se rozhodl toho dne udělat. To chci a vím, že můžu, že to mám v sobě, schopnost být sám, nemám se čeho bát. Viděl jsem toho hodně a zažil jsem v životě spoustu věcí, nemusím snad zacházet do detailů, protože jsem měl i štěstí, nosil jsem kouzelné kalhoty, ale byl bych rád, kdybych si teď mohl odpočinout.“ (Str. 117)

Druhá, důležitější rovina, jsou vzpomínky na léto 1948, které patnáctiletý Trond strávil s tátou daleko od Osla, u hranic mezi Norskem a Švédskem. Zpočátku nenápadné vyprávění, ale postupně začnou vycházet najevo podrobnosti o tragédii v rodině Trondova přítele Jona, o pohnutých válečných událostech, v nichž jeho otec hrál roli, souvislosti s Jonovou matkou... Věci nakonec mají úplně jiný smysl, než se zdálo být, třeba tátův umanutý nápad kácet dřevo a poslat ho po vodě na pilu, není tak úplně náhoda, něco tím chystá a někam směřuje, ale to Trond pochopí až mnohem později. A čtenář si říká, jestli to bylo nejkrásnější, nebo vlastně nejhorší léto. Obojí.

Dodnes to cítím, když vidím sušák se senem na obrázku v knize, protože ve skutečnosti už je všechno pryč. Nikdo už takhle seno nesuší. Jeden muž sedne na traktor se sušičkou a baličkou a nadělá kulaté balíky z bílého plastu se zapáchající siláží uvnitř. Pak radost zahalí smutek z dávno uplynulého času a já vím, že už jsem starý.“ (Str.48)

Skvěle se autorovi podařilo zachytit napětí mezi otcem a synem, směs obdivu, žárlivosti a porozumění, stejně jako nejistotu v citech. A když už je událostí onoho léta příliš, děj přeskočí do současnosti, zpomalí a nechá nás vydechnout.

Nevzal jsem si sem televizi a někdy toho lituji, když jsou večery dlouhé, ale uvažoval jsem tak, že když je člověk sám, rychle uvízne v těch mihotavých obrazech, přikovají ho na židli dlouho do noci, čas běží a v pohybu jsou jen ostatní. To nechci. Stačí mi společnost sebe sama.“ (Str. 74)

Kniha je propracovaná i jinak, některé věci se znovu vynořují a nabývají nového významu. Třeba úvodní „Jít krást koně.“ Jednou jako klukovské blbnutí v ohradě, podruhé jako žertovné vyjádření údivu, kde vzal táta koně na společný výlet, potřetí jako heslo odbojářů... Nebo „Sami se rozhodneme, co nás bude bolet.

Stejně jako Trond říká, že ono léto měl ještě dlouho v sobě, i vy budete tuhle knihu mít dlouho v na mysli, budete o ní přemítat, srovnávat ji s vlastním životem a uvažovat o významu jednotlivých událostí.

Recenze: Barbora Závodská, Ondřej Vimr, Alice Horáčková, Blanka Kostřicová.

12345
1238191200000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online