Wuwejův zápisník

Egon Bondy: Leden na vsi

15.03.2009 19:58, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Egon Bondy: Leden na vsiBondy psal knihu ve skutečně tíživé situaci, na útěku z Prahy kamsi do bezejmenné vsi. Odkud je vyvlečen státní bezpečností, odvezen k výslechu a vysazen daleko od vlaku. Leden 1977 - Charta 77. Je jasné, kolem čeho se úvahy a zápisky točí, text je to velmi osobní, ačkoliv filozofický, Bondy se vyznává z hrůzy, jakou cítil při začínajících procesech s Plastic People of the Universe, jak později nemohl uvěřit absurdním obviněním a trestům pro členy Svazu mládeže, kteří se provinili pouze tím, že pozvali Martina Jirouse aby jim připravil pořad o současné hudbě, jak přemítal čím by mohl pomoci, když sám nemůže vydávat, uvažuje o demonstrativní sebevraždě, ale zavrhuje ji, protože by vedla ke zviditelnění knih namísto cíle. Úvahy a přirovnání opakovaně mluví o koncentráku. Je to srovnání nesrovnatelného, ale asi mu to nelze mít za zlé.

Avšak po letech postupného zklamávání všech nadějí a prohlubujícího se zoufání, teď, kdy jsem naprosto podupán a zbit a kdy už k sobě nemám úctu ani o sebe zájem, teď, když už nemám co napravit ani co zachránit, poněvadž jsme daleko za všemi etickými možnostmi, a nemám si proto co namlouvat, neboť už není proč - začínám pozorovat, jako mrtvý by pozoroval, kdyby mohl, vyhaslýma očima a bez možnosti hnutí těla i ducha, pozorovat jako chvění stínů potmě, že i zde a teď se děje život. Tady a teď, kde a kdy život nám byl učiněn ničím, to jest, zůstal jen animálním koloběhem bez lidských a božských hodnot, kdy tedy už život není rizikem osobní bezpečnosti ani existence, ani bídy, ani cti, ani práce, neboť to vše je nám prostě vzato, proto to nemůžeme ani riskovat, - zůstal ještě rizikem něčeho, co pro mne osobně bylo a je nejfantastičtějším překvapením, jež mě mohlo potkat: něčeho, co neumím na tomto místě nazvat než živou vírou. Život nám zůstal jako riziko udržení, ztráty či nabytí - nebo znovuvytváření a znovunabývání, znovuodvrhování a znovuvybojovávání - živé víry, která není vírou v něco, nýbrž pouhým celým přitakáním, pozitivitou.“ (Str. 47)

Mezi komentáři života na vsi je roztroušena spousta úvah, včetně rozboru marxismu nebo úpadku společnosti, ale opakovaně se vrací jedna otázka:

Co se to tu ode mne chce? Nechat na sebe dojít všechny hanebnosti a všechna ponížení? Prosím, děje se to. Vědět o tom, co vím, a ve strachu bezmocně sedět? Prosím, i to se děje. Vědět o tom, co vím, že konec všeho může být blízko, a pracovat pozorně a pečlivě, jako bych měl mluvit k lidem ještě za tisíc let? Prosím, dělám to. Vědět, že konec, jehož se bojím jako každá matka, neboť mé knihy jsou moje děti, nemám chápat jako konec, ale jako navštívení, a modlit se, aby toto navštívení nebylo od nás odtaženo, protože není trestem, žádným trestem, trest v rukou božích neexistuje, ale je pomocí a záchranou a otevřením nové smlouvy? Ano, činím to. Mám být ještě vyvlečen na pranýř? Nevím.“ (Str. 79)

Následuje dvanáct básní, za každý den vesnického útěku jedna, v nichž je také ukryto leccos z tehdejších událostí. Trochu nesourodě je za nimi přilepen ještě Dopis Ladislavu Radoňskému o Marxovi a ateismu, v němž Bondy obšírně (ale srozumitelně) prochází Marxe a ukazuje nutnost svobody jako cíle socialismu.

Co ke knize napsat... Těžko se můžu vyjadřovat k tehdejší situaci, myšlenky na řešení čehokoli sebevraždou jsou mi cizí, stejně jako přemýšlení nad tím, co se ode mne chce. Nejsem příznivce ani odpůrce marxismu, takže výklad pro Ladislava Radoňského je sice zajímavý, ale nikam mi do myšlenkové mapy nezapadá. Básně se mi nelíbí. A postrádám fundovaný doslov, který by přidal kontext.

Zkrátka, je to publikace pro znalce a specialisty na Bondyho nebo Chartu. Netuším, proč jsem si ji tenkrát vlastně koupil. Asi mi po letmém prolistování připadala jako filozofův traktát, psaný z klidu jeho venkovského sídla. Víc jsem se mýlit ani nemohl.

Petr Holub píše, že „Leden na vsi je zpovědí policejního udavače, který po výslechu hledá útěchu v zasněženém městečku za Prahou a který ji nakonec najde v učení Mao-ce Tunga.“ To udavačství jsem tam vůbec nepostřehl, o důvod víc, proč v té knize měl být doslov. A anotace zase tvrdí, že „patří k tomu nejlepšímu, co básník, prozaik a filosof Egon Bondy (1930-2007) napsal“. Tak já nevím.

Recenze: SahaWeb, Radovan Plášek, Jaroslav Riedel.

12345
1237143480000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online