Wuwejův zápisník

Jan Skácel: Básně (1)

22.01.2009 14:02, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Jan Skácel: Básně (1)Je to neuvěřitelné, ale soubor Skácelových básní opět vychází. Zatím se mi povedlo ukořistit Básně 1 a Básně pro děti, Básně 2 se nejspíš teprve chystají. V prvním svazku jsou obsažené sbírky:

  • Kolik příležitostí má růže, 1957
  • Co zbylo z anděla, 1960
  • Hodina mezi psem a vlkem, 1962
  • Smuténka, 1965
  • Metličky, 1968

Pročítání básní s tím, že u spousty z nich si pamatuji i výklad Zdeňka Kožmína, je o dost silnější zážitek. S upozorněním na zajímavá místa, metafory, zkrátka poučeným přístupem, se otevírá další rozměr. Přesto mě ale v souhrnu neoslovilo tolik básní, kolik jsem čekal - zdá se, že mi Skácelova pozdější tvorba vyhovuje víc.

Tentokrát jsem si založil jen pár stránek.

Jižní Morava (str. 129, sbírka Hodina mezi psem a vlkem)

Ať se kdo chce rýpe v našich vinách,
překrásné jsou noci na rovinách,
když sládne marhule
a v polích tvrdne rež.

Když noc je vysoká, když z noční šibenice
viselec visí,
obral u silnice

o lásku člověka a visí pro krádež.

Nádherné vystižení atmosféry jižní Moravy, tedy alespoň v první sloce. Ale i ta druhá, upozorňující že v sebekrásnější krajině se skrývá tvrdé jádro, že zločin tu je, a že je tu i trest.

Krajina s kyvadly (str. 173, sbírka Smuténka)

Kyvadla zavěšená mimo vítr.
Píšťaly bez dechu.
A trávy stranou času.

Stmívání vyhloubená v kameni.
Nikdo ti v dlani ruku nepodá.
Zčernala po zvonech a nesmíš.

To až běhá mráz po zádech. Nejdřív člověk nemá jasnou představu, nějaká kyvadla v krajině, surrealistický obraz... ale s každým dalším veršem mu to dochází. Kříže, kříže na hřbitovech. Mimo vítr, protože v říši mrtvých se nic nehýbe, vše je bez dechu, ani čas tam neběží, kamenné náhrobky, zvony. A nesmíš.

Co je k ponechání (Str. 204, sbírka Smuténka)

Zas je tu jaro, zatím naznačené,
tak trochu trpké jako dým.
Rozmýšlím co je k ponechání,
a mrtvé listí uklízím.

Tak tomu je a vždycky to tak bylo.
A je to zákon. Moc to vím.
Je mi jen líto utínaných větví
a loňská hnízda neshodím.

I tahle báseň se týká zákonitostí života a umírání, tentokrát nutnosti a tíze rozhodovat. Prořezávat, možná i svůj život. Nelze si ponechat všechno, něčeho se musíme zbavit, i když to bolí - aby mohlo nové jaro přijít.

12345
1232629320000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online