Není to špatné čtení. Sice není tak malebné jako Přísloví nebo Rozmarné léto, ale pořád je zajímavé. Zparodovaná aristokratičnost řeči je stejně komická jako poutavá.

Továrník Stoklasa usiluje o zakoupení zámečku Kratochvíle, jehož je správcem, jenže neustále naráží - a tak hledá podporu na všech stranách a právník je u něj častým hostem. Jednoho dne se při zimním honu odkudsi zjeví prapodivná postavička, ruský kníže a plukovník Megalrogov, jemuž z celého pluku zbyl jen Váňa, ale nadále vede plukovní deník. Který umí všechno, dokonale vypráví, má úroveň, ale zároveň ze všech zvyklostí vybočuje:

„Zmínil jsem se o některých jeho směšných vlastnostech: o sklonu k lehkomyslnosti, k jídlu a pití. Mluvil jsem o něm tak trochu jako o holkáři a příživnickém pochlebníku, domnívaje se, že všichni, kdo poskytnou sluchu tomuto vyprávění, v pravý čas uvěří, že byl současně vznešený a pyšný jako čert. Snad jste nevešli šmahem ve styk s pisálky, kteří znají jen ničemy anebo znamenité chlapíky? Pusťte k vodě všechna selhávající pravidla a představte si knížete Alexeje tak, jak byl: Vznešený drzý mluvka, a přece nikoho nezrazující, výsměšný a shovívavý, nestálý a věrný, lhář mluvící pravdu, řemeslný dlužník, vyděrač, kurvář, podvodník a současně vznešený pán, kníže, o němž se za našich dob nikomu nesní. Kníže z kadlubu svatého Jiří, kníže oslavující praporec, krev, rány mečem a zvižená hledí. Byl to kníže věřící na císaře a věrný císaři. Věrný jako smrt.“ (str. 64)

Podobně rozporní jsou i další hrdinové. Vypravěč celého příběhu, knihovník Spera, na jednu stranu reprezentuje ušlechtilost vyšší kultury (knihy, vzdělání), na druhou stranu se přiživuje a svým novým pánem poněkud pohrdá. Ostatně mnohem lépe to popsal Tomáš V. Odaha. A pokud byste měli zájem o opravdu hluboký rozbor, pročtěte si příslušné kapitoly v bakalářské práci Fikční světy Vladislava Vančury Jany Běhalové.

Je to všechno pěkné, ale přesto jsem knihu jako jednu z mála odložil nedočtenou. Proč? Protože Jiří Menzel natočil adaptaci, která je vydařená natolik, že vedle ní celá předloha bledne. Film je věrný, takže se v knize nemám příliš co dozvědět, a nejšťavnatější promluvy v něm zaznívají také.