Wuwejův zápisník

Christopher Hale: Himmlerova křížová výprava

08.10.2008 19:59, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Christopher Hale: Himmlerova křížová výpravaZaujalo mě téma. Nějaké legendy o tom, jak nacisté podnikali v rámci SS a organizací jako Ahnenerbe výzkumné výpravy po celém světě a hledali zneužitelné pozůstatky vymožeností zaniklých civilizací, se tradují v záhadologické literatuře, filmech i v počítačových hrách (Indiana Jones - Fate of Atlantis). Takže když jsem se dozvěděl, že se minimálně jedna taková výprava - do Tibetu - uskutečnila v roce 1938, a že u nás vyšla monografická kniha, neváhal jsem.

Jenže hned prvních pár stránek mě trochu zchladilo. Autor evidentně nevěděl, co chce vlastně napsat, jestli dobrodružný román, kroniku výpravy nebo historickospolečenskou studii. Nakonec napsal všechno dohromady... Snaží se o barvité popisy a stupňování napětí, místy zachází do takových detailů, že víme i co snídal Hugh Richardson při psaní dopisu, a když se objeví nějaká postava, rozebere její život, činy a politický kontext. Tyhle exkurze do historie Tibetu, Německa, zástupců britské nadvlády v Indii, politiky appeasementu jsou zajímavé a kvalitně zpracované, tím že jsou ale roztroušené v textu, se budou dost špatně hledat.

Po velmi studeném únoru nastal mírný březen bez srážek, a jak Schäfer procházel parkem svatého Jakuba směrem k poitalštěným vížkám budovy ministerstva zahraničních věcí, vychutnával si pohled na husy, jejichž hlavy zdobily proužky, které sem doletěly až z Indie.“ (str. 135)

Rádoby květnatý styl mě místy rozčiloval, místy nudil a k dočtení celé bichle (386 str.) jsem musel vynaložit dost úsilí - ale nelituji. Zdroj informací je to totiž nesmírně kompetentní - autor tehdy ještě žijícího člena výpravy Bruna Begera osobně několikrát kontaktoval, prostudoval britské i německé archivy, pozůstatky sbírek, navštívil průvodce nebo jejich potomky, vypravil se do Indie i Tibetu; dá se říct, že zjistil opravdu všechno.

Otázka je, co vlastně bylo na výpravě problematické. Vedoucí expedice Schäfer byl sice v SS, ale zdá se, že hlavně proto aby měl více možností pro své plány, i to ježdění po Tibetu s nacistickou vlajkou bylo účelové, svastika poutala pozornost; geograf Wienert měřil hlavně magnetickou odchylku, antropolog Beger dělal obličejové masky a další měření lidských těl. Výsledky vědy jsou zneužitelné prakticky vždy (odchylky ke korekci kompasů při vojenském tažení, rasová měření k podpoře jistých názorů) a to, čeho se později zúčastnil Beger ve jménu "vědy", s výpravou souvisí jen velmi vzdáleně. Himmler byl Schäferem nadšený, alespoň zpočátku. Expedici podporoval - ale zřejmě nebyla ani jeho, ani křížová.

Beger později shrnul výsledky expedice, jak je sám vnímal. Krause kromě rozsáhlé sbírky rostlin a motýlů natočil osmnáct tisíc metrů 16mm černobílého a barevného filmu a udělal čtyřicet tisíc fotografií. Beger nashromáždil dva tisíce etnografických artefaktů dokumentujících tibetskou regionální kulturu, změřil 376 lidí, převážně Tibeťanů, ale i příslušníků jiných etnických skupin. Pořídil dva tisíce fotografií, udělal odlitky hlav, obličejů, rukou a uší sedmnácti lidí a odebral otisky prstů a rukou dalších 350 subjektů.“ (Str. 279)

Celé to nakonec působí jako akce ambiciózního zoologa a především vášnivého lovce, který využil všech možností včetně politických a mocenských machinací, aby dosáhl svého. Senzační název knihy výsledkům příliš neodpovídá a jako takovou ji lze doporučit spíše čtenářům s hlubším zájmem o problematiku třetí říše.

Celkově vzato, vznikla komplikovaná mozaika důkazních materiálů, jež naznačuje, že Ernstu Schäferovi šlo o politiku stejně jako o vědu. V Sikkimu je však jeho jméno stále drženo v takovém světle, jak by si asi sám nejvíce přál - horlivý ornitolog a badatel, který dal své jméno poměrně zvláštnímu druhu kozy. (...)
Ačkoli Schäfer udělal film a vydal přinejmenším tři publikace o Lhase, vědecké výsledky jeho expedice byly roztříštěné a řada pokladů, jež ze střechy světa do Německa přivezl, se ztratila nebo byla zničena. Takže nepřekvapuje, že nikdo neprojevuje zájem, aby zbývající části dal opět dohromady, protože jsou poznamenané obdobím nacismu. Výprava SS do Tibetu rovněž vytvořila silnou vrstvu mýtu a nepochopení, která zastírá její skutečný význam.
Schäfer nehledal Atlantidu a ani s sebou do Německa nepřivezl tibetské mnichy, aby zemřeli v sutinách Hitlerova bunkru, ale jeho činnost nebyla čistě vědecká, i když ji za takovou vehementně vydával. (...)
O Krauseho botanice a Wienertově geomagnetickém měření - i když měření by Schäfer, kdyby se stal německým Lawrencem, aby podnítil vzpouru proti Britům v Tibetu, do značné míry využil - se toho mnoho říci nedá. Jejich práce patří do muzea a stejně tak, i když jiným způsobem, i antropometrická práce Bruna Begera. Dokonce už v roce 1938 se měření domorodců, aby se zjistila jejich rasová identita a příbuznost, přestávalo brát vážně.
“ (str. 356)

Na Internetu je toho k tématu hodně; recenzi Jaromíra Kopečka najdete na knihovnice.cz, expedice shrnuje článek Nacisté v Tibetu, velmi zajímavě se jeví dokumentární seriál na YouTube. Ještě jsem ho neviděl, ale jsou v něm záběry z natočených filmů, ze Schäferova propagandistického filmu Geheimnis Tibet a promlouvá tam i autor této knihy.

12345
1223488740000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online