Další výběr z Jana Skácela - prostě jsem neodolal, ačkoliv vím, že by to chtělo sbírky nebo kompletní dílo a výběr si tvořit sám. Dokonce jsem jednou v knihkupectví narazil na takovou knihu, bohužel jsem tenkrát ještě nevědel, že si ji mám odnést. Ale jak teď na internetu vyhledávám, stejně by to nebylo kompletní, jde o dva svazky, Básně I a II.
Inu snad na ně ještě někde narazím. Zatím se budu muset spokojit s přehledy. Kupodivu se s tím minulým příliš nepřekrývají - a nebo jsem už většinu básní zapomněl.
Zapomenout co bude příště
a neváhat a znovu jít
ve stínu léta přes strniště
a bosé srdce nezradit (str. 67)
Jan Skácel je mimořádný básník, z každého slova cítíme, jak zná to, o čem píše, jak je s krajem srostlý, je pamětí i svědomím, chápavý i pevný strážce tradic. A jak krásně dokáže převyprávět starou moudrost Františka z Assisi:
Modlitba stará - stará! (str. 118)
A dej mi sílu unésti
všechno co změnit nemám sil
Odvahu abych to nač stačím
na tomto světě pozměnil
A také moudrost abych znal
a od sebe to rozeznal
