Wuwejův zápisník

Miroslav Žamboch: Na ostřích čepelí

24.01.2008 20:03, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Miroslav Žamboch: Na ostřích čepelíStáty obchodní ligy, jejichž existence byla umožněna za přísně stanovených podmínek, jsou do značné míry závislé na obilí, dováženém z Crambijského impéria. To je samozřejmě nevýhodné, jakákoliv obchodní válka by je citelně ohrozila. Své území nesmí rozšiřovat pomocí ozbrojených sil, jediný způsob je založení kolonie a proto advokát Masner upřede ohromující plán - cílem je shromáždit dostatek osadníků, provést je přes území států ligy, dva nezávislé státy, zdolat průsmykem Grimmovy hory a usadit se na úrodných planinách za Kežským mořem. Pokud se tam usídlí tisíc lidí, obdělá dvě stovky hektarů, narodí se jim dvacet dětí a kolonie bude zaknihovaná u obchodních soudů, mají zakladatelé vystaráno. Třicet let osvobození od daní, kontrakty na obilí a další a další.

Masner najme jako vůdce karavany Koniáše, zabijáka a dobrodruha. Jeho vychrtlá tvář, dvoumetrová výška, tělo poseté jizvami z mnoha bojů a zbraně navěšené všude kde to jen jde působí výhružně a děsivě, ale nikdo jiný by něco takového ani zvládnout nemohl. Raději nebudu předem nic prozrazovat; jisté je, že tolik zoufalých problémů a takřka nepřekonatelných překážek už od počátku dává tušit, že někomu mocnému se myšlenka kolonie pranic nelíbí.

Teprve s touhle knihou jsem si plně uvědomil, jak strašně zranitelní byli první osadníci divokého západu, kolik nástrah na ně číhalo. Vlastně si ani nejsem jistý, jestli bych si dokázal dát dohromady potraviny na půl roku cesty - a to je z celé cesty to nejmenší.

Žánrově jde o akční fantasy, svět je raně středověký - střelný prach ještě nebyl vynalezen, magie sice funguje, ale je potlačená (po magických válkách, vzpomínáte si na Baklyho, že?).

Děj vtáhne a kniha se čte sama, jak autor sám píše v bibliografii - román „Je dlouhý, ale když se do něj začtete, zjistíte, že je vlastně krátký.“. Zatoulalo se tam sice pár klišé, modře pulsující krkavice (str. 84), chvějící se chřípí (str. 460), a co všechno na očích nebo v očích očíhne hlavní hrdina - to mi oči lezly z důlků: „její pohled jsem cítil až na páteři, vzápětí se její černé panenky změnily ve dvě rtuťová jezírka vířící v kataklysmatu malströmu. (...) Neviděl jsem ho přicházet, ale věděl jsem, kdo to je. Zvrátila hlavu v gestu odevzdání, přitiskla se k němu a jestliže před chvílí se jí v očích přelévala rtuť, teď to bylo zlato, smragdy, celá bouře citů a pocitů, až nakonec zůstala jen sametová čerň hlubokých očí.“ (str. 50) Ale čert to vem. Když jsem knihu dočetl, ten svět mi chyběl a to je spolehlivé poznávací znamení.

Vybrané odkazy:

P.S.
Ze všech Žambochových hrdinů je mi Koniáš asi nejsympatičtější. Zabiják intelektuál se zálibou v knihách. Krom toho nechává stopy, docela často si na některé scény nebo zápletky vzpomenu a přemýšlím o nich...

12345
1201201380000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online