Opět se vracím k Pohanské kytici, tentokrát ilustrací básně Hadí. Její autorkou je Baraka (k dosažení na stránkách Eastwick.cz) a jak už je u ní zvykem, text je působivý.
Hadí
Pomalu svlékám se z hadí kůže,
kupuji potají bělostné růže,
rozdávám ze srdce co sdílet může se,
svá pouta trhám, jež Fénix snad roznese.
Vysvlékám se z nálad a úzkostných pocitů,
ze starých lásek, představ a soucitu,
s úlevou vzdávám se, iluze opouštím,
pohřbívám do truhly a s lehkostí odpouštím.
Bytostně spočívám v náručí hříchu,
tak jak jdu potkávám úctu i pýchu.
Cílová stanice touha a poznání,
že není již návratu, když nevinnost poztrácím.
...trhám si květiny, o krok blíž k přírodě,
a nořím se do světa, jenž rodí se ve Vodě...
Báseň zveřejněna se souhlasem autorky.
