Soubor studií týkajících se Pierra Teilharda de Chardin vyšel v ediční řadě "Studijní texty Centra Aletti" v nakladatelství Refugium, patřícímu jezuitskému řádu. Už samo jméno edice napovídá, že se jedná spíše o interní texty, než souborné studie pro veřejnost, a podle toho také jednotlivé příspěvky vypadají. Často jsem tušil jen rámcově, o co jde, třeba při srovnávání teologického pojetí Teilharda a Tillicha (jehož jméno jsem viděl poprvé). To je ale samozřejmě problém můj, nikoliv této publikace.
"Pierre Teilhard se narodil 1. května 1881 jako čtvrté dítě z deseti sourozenců, v chudší venkovské šlechtické rodině v Oreines v Auvergne. Jeho otec pracoval v knihovně v blízkém Clermond-Ferrand a velmi se zajímal o přírodní vědy; zvláště rád sbíral květiny a nerosty. Podobně malého Pierra, jak on sám líčí, od mládí upoutávaly nejprve kousky železa, které si ukládal v koutku dvora. Potom různé kameny, protože byly stejně tvrdé, ale nerezavěly. Odtud ono 'volání hmoty' - jak to nazval, které ho lákalo po celý život. Jeho zbožná, prostá matka, pravnučka Voltairova, je zato přiváděla odmalička, beze vší sentimentality, k upřímné lásce a úctě k Pánu Ježíši (le petit Jésus) a jeho Božskému Srdci, a tak jí vděčí za neméně mocné volání křesťanské víry, jemuž zůstal věrný po celý život." (str. 35, příspěvek F.A.Vialleta)
Rozhodl se stát knězem u jezuitů, teologii dokončil v Anglii, zároveň se stále více zabýval geologií a paleontologií. Postupně působí jako profesor jezuitského institutu v Egyptě, studuje v Anglii nebo pracuje v pařížském Národním muzeu. Za první světové války je sanitním vojínem na bojištích, po válce střídá působiště a poprvé se dostává na Dálný východ - účastní se expedic a výzkumů geologie a fosilií v Mongolsku nebo Číně. Vrací se do Příže, ale v roce 1926 odchází na východ znovu, ne zcela dobrovolně. Načrtl kolegovi své pojetí dědičného hříchu, zřejmě málo ortodoxní, a představení institutu jej odsunuli. Všechno špatné je pro něco dobré, otevřela se mu totiž cesta k největším paleontologickým objevům (sinantrop aj.). V dalších letech hodně cestuje, přednáší na konferencích, během druhé světové války je v Pekingu, poté se vrací do Paříže. V roce 1948 předložil knihu Phénomene Humain se shrnutím svého obrazu světa cenzuře v Římě, se zápornou odpovědí. Sice se stal členem francouzské Akademie, v církevních kruzích nebyl ale vnímán dobře. Proto roku 1951 odchází do New Yorku a věnuje se dále vědecké práci. Roku 1955 umírá na mrtvici. (podle příspěvku F.A.Vialleta)
Shrnout jeho názory na pár řádcích je takřka nemožné, tak snad jen pojetí vesmíru (taktéž podle F.A.Vialleta):
- Vesmír vzniká z bodu Alfa, od Boha.
- Soustavný vývoj je základní vlastnost vesmíru, neustále dochází ke zhušťování, konvergenci od jednoduššího ke složitějšímu.
- Vývoj probíhá ve třech etapách, sférách. V každé z nich dosáhl stoupající komplexností určitého stropu, odkud přechází do kvalitativně nového stavu. Hylosféra (hmota, až k proteinům) procesem vitalizace, oživení přechází v biosféru (živé roganismy). Ta neustálým vývojem k vyšším formám a vznikem mozku, cerebrací dává vzniknout noosféře (rozumová vrstva). Na jejímž počátku jsme právě teď.
- Zřetelně záměrný vývoj není výsledek náhody, ale předpokládá vedle hmoty i nehmotnou složku, duchovní. Ovšem jako nedílnou složku, bez "dualistické propasti". Hmota sama o sobě tíhne k energetické smrti v entropii, duchovní složka vzhůru, ke zesložitění a uvědomělosti. Vývoj, evoluce je pro něj tedy významný činitel zduchovňování hmoty ke stále vyššímu stupni.
- Vývoj noosféry bude postupovat zhuštěním, socializací, přes větší vzájemnou lásku procesem amorizace (ukazatelem je Kristus, jeho Božské Srdce a evangelium) až k bodu Omega, kde se spojí s Bohem v Teosféře.
Kdysi jsem si vypsal obsah Teilhardova textu "Člověk jako zoologická skupina", než ho (jestli vůbec) přepracuji na blog, můžete se podívat na Vodním světě.
Jednotlivé příspěvky:
- Michal Altrichter: Teilhard se Chardin - duchovní aristokracie chudobného a přizvání k velkorysosti nepřijatého (úvodní slovo, komentář ostatních příspěvků)
- Pierre Teilhard de Chardin: Duchovní energie utrpení (Teilhardova předmluva ke knize jeho sestřenice, upoutané na vozíček; přeměna utrpení ve výraz lásky)
- Paul Chauchard: Svědek lásky (průřez životem a učením, soustředěný na lásku, amorizaci, která byla jistě středobodem jeho života)
- Francois Albert Viallet: Pierre Teilhard de Chardin (život, názory, pojetí vesmíru)
- Claude Cuénot: Dílo Teilharda de Chardin a marxismus - odpověď R. Garaudymu (polemika s kapitolou v Garaudově knize)
- Thomas King: Teilhard de Chardin - vidět Krista pohledem přírodovědce (o důležitosti ostrého vidění, nestavění článků víry na nedotknutelný piedestal)
- Gustave Martlet: Pierre Teilhard de Chardin neboli to, co je vlastní člověku, v jeho vztahu k tomu, co je vlastní Bohu (podrobnější rozbor pojetí vesmíru)
- Ingrid H. Shaferová: Od noosféry k teosféře - cyklotrony, cyberspace a Teilhardova vize kosmické lásky (možná až přehnané propojení všeho se vším, nevím jestli ty souvislosti jsou skutečné, nebo jen chtěné; ale globální komunikace je dnes skutečně realita).
- John F. Haught: Bůh pro evoluci - Paul Tillich a Pierre Teilhard de Chardin (srovnání s teologií Paula Tillicha)
- Michel Camdessus: Pierre Teilhard de Chardin - globalizace a budoucnost lidstva (vyjádření sedmého výkonného ředitele MMF o vztahu k Teilhardovi, souvislost s globalizací)
- Józef Kulisz: Eucharistie - svátost jednoty v pojetí Teilharda de Chardin (eucharistie a transsubstanciace)
- Tomáš Špidlík: Teilhard de Chardin (pár slov k Teilhardovu sjednocení přírodního zkoumání a víry)
Autoři příspěvků píší s obdivuhodným zapálením, jsou skuteční obhájci s planoucím srdcem, často jsou jejich argumenty nebo formulace spíše citové, než důkladně analytické. Je to podobné tomu, jak psal sám Teilhard, ale není to totéž. Teilharda bych nazval mystikem vědy a křesťanství najednou, jeho nápady a závěry jsou intuitivní. A velmi originální. Jinak to asi ani být nemůže, u jezuity evolucionisty...
Sborník dává nahlédnout na Pierra Teilharda de Chardin z mnoha různých úhlů a pro někoho, kdo už o něm četl nebo slyšel, může být užitečný.
