Wuwejův zápisník

Kolektiv autorů: Pierre Teilhard de Chardin / Svatá hmota

08.01.2008 21:34, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Pierre Teilhard de Chardin / Svatá hmotaSoubor studií týkajících se Pierra Teilharda de Chardin vyšel v ediční řadě "Studijní texty Centra Aletti" v nakladatelství Refugium, patřícímu jezuitskému řádu. Už samo jméno edice napovídá, že se jedná spíše o interní texty, než souborné studie pro veřejnost, a podle toho také jednotlivé příspěvky vypadají. Často jsem tušil jen rámcově, o co jde, třeba při srovnávání teologického pojetí Teilharda a Tillicha (jehož jméno jsem viděl poprvé). To je ale samozřejmě problém můj, nikoliv této publikace.

Pierre Teilhard se narodil 1. května 1881 jako čtvrté dítě z deseti sourozenců, v chudší venkovské šlechtické rodině v Oreines v Auvergne. Jeho otec pracoval v knihovně v blízkém Clermond-Ferrand a velmi se zajímal o přírodní vědy; zvláště rád sbíral květiny a nerosty. Podobně malého Pierra, jak on sám líčí, od mládí upoutávaly nejprve kousky železa, které si ukládal v koutku dvora. Potom různé kameny, protože byly stejně tvrdé, ale nerezavěly. Odtud ono 'volání hmoty' - jak to nazval, které ho lákalo po celý život. Jeho zbožná, prostá matka, pravnučka Voltairova, je zato přiváděla odmalička, beze vší sentimentality, k upřímné lásce a úctě k Pánu Ježíši (le petit Jésus) a jeho Božskému Srdci, a tak jí vděčí za neméně mocné volání křesťanské víry, jemuž zůstal věrný po celý život.“ (str. 35, příspěvek F.A.Vialleta)

Rozhodl se stát knězem u jezuitů, teologii dokončil v Anglii, zároveň se stále více zabýval geologií a paleontologií. Postupně působí jako profesor jezuitského institutu v Egyptě, studuje v Anglii nebo pracuje v pařížském Národním muzeu. Za první světové války je sanitním vojínem na bojištích, po válce střídá působiště a poprvé se dostává na Dálný východ - účastní se expedic a výzkumů geologie a fosilií v Mongolsku nebo Číně. Vrací se do Příže, ale v roce 1926 odchází na východ znovu, ne zcela dobrovolně. Načrtl kolegovi své pojetí dědičného hříchu, zřejmě málo ortodoxní, a představení institutu jej odsunuli. Všechno špatné je pro něco dobré, otevřela se mu totiž cesta k největším paleontologickým objevům (sinantrop aj.). V dalších letech hodně cestuje, přednáší na konferencích, během druhé světové války je v Pekingu, poté se vrací do Paříže. V roce 1948 předložil knihu Phénomene Humain se shrnutím svého obrazu světa cenzuře v Římě, se zápornou odpovědí. Sice se stal členem francouzské Akademie, v církevních kruzích nebyl ale vnímán dobře. Proto roku 1951 odchází do New Yorku a věnuje se dále vědecké práci. Roku 1955 umírá na mrtvici. (podle příspěvku F.A.Vialleta)

Shrnout jeho názory na pár řádcích je takřka nemožné, tak snad jen pojetí vesmíru (taktéž podle F.A.Vialleta):

  1. Vesmír vzniká z bodu Alfa, od Boha.
  2. Soustavný vývoj je základní vlastnost vesmíru, neustále dochází ke zhušťování, konvergenci od jednoduššího ke složitějšímu.
  3. Vývoj probíhá ve třech etapách, sférách. V každé z nich dosáhl stoupající komplexností určitého stropu, odkud přechází do kvalitativně nového stavu. Hylosféra (hmota, až k proteinům) procesem vitalizace, oživení přechází v biosféru (živé roganismy). Ta neustálým vývojem k vyšším formám a vznikem mozku, cerebrací dává vzniknout noosféře (rozumová vrstva). Na jejímž počátku jsme právě teď.
  4. Zřetelně záměrný vývoj není výsledek náhody, ale předpokládá vedle hmoty i nehmotnou složku, duchovní. Ovšem jako nedílnou složku, bez "dualistické propasti". Hmota sama o sobě tíhne k energetické smrti v entropii, duchovní složka vzhůru, ke zesložitění a uvědomělosti. Vývoj, evoluce je pro něj tedy významný činitel zduchovňování hmoty ke stále vyššímu stupni.
  5. Vývoj noosféry bude postupovat zhuštěním, socializací, přes větší vzájemnou lásku procesem amorizace (ukazatelem je Kristus, jeho Božské Srdce a evangelium) až k bodu Omega, kde se spojí s Bohem v Teosféře.

Kdysi jsem si vypsal obsah Teilhardova textu "Člověk jako zoologická skupina", než ho (jestli vůbec) přepracuji na blog, můžete se podívat na Vodním světě.

Jednotlivé příspěvky:

  • Michal Altrichter: Teilhard se Chardin - duchovní aristokracie chudobného a přizvání k velkorysosti nepřijatého (úvodní slovo, komentář ostatních příspěvků)
  • Pierre Teilhard de Chardin: Duchovní energie utrpení (Teilhardova předmluva ke knize jeho sestřenice, upoutané na vozíček; přeměna utrpení ve výraz lásky)
  • Paul Chauchard: Svědek lásky (průřez životem a učením, soustředěný na lásku, amorizaci, která byla jistě středobodem jeho života)
  • Francois Albert Viallet: Pierre Teilhard de Chardin (život, názory, pojetí vesmíru)
  • Claude Cuénot: Dílo Teilharda de Chardin a marxismus - odpověď R. Garaudymu (polemika s kapitolou v Garaudově knize)
  • Thomas King: Teilhard de Chardin - vidět Krista pohledem přírodovědce (o důležitosti ostrého vidění, nestavění článků víry na nedotknutelný piedestal)
  • Gustave Martlet: Pierre Teilhard de Chardin neboli to, co je vlastní člověku, v jeho vztahu k tomu, co je vlastní Bohu (podrobnější rozbor pojetí vesmíru)
  • Ingrid H. Shaferová: Od noosféry k teosféře - cyklotrony, cyberspace a Teilhardova vize kosmické lásky (možná až přehnané propojení všeho se vším, nevím jestli ty souvislosti jsou skutečné, nebo jen chtěné; ale globální komunikace je dnes skutečně realita).
  • John F. Haught: Bůh pro evoluci - Paul Tillich a Pierre Teilhard de Chardin (srovnání s teologií Paula Tillicha)
  • Michel Camdessus: Pierre Teilhard de Chardin - globalizace a budoucnost lidstva (vyjádření sedmého výkonného ředitele MMF o vztahu k Teilhardovi, souvislost s globalizací)
  • Józef Kulisz: Eucharistie - svátost jednoty v pojetí Teilharda de Chardin (eucharistie a transsubstanciace)
  • Tomáš Špidlík: Teilhard de Chardin (pár slov k Teilhardovu sjednocení přírodního zkoumání a víry)

Autoři příspěvků píší s obdivuhodným zapálením, jsou skuteční obhájci s planoucím srdcem, často jsou jejich argumenty nebo formulace spíše citové, než důkladně analytické. Je to podobné tomu, jak psal sám Teilhard, ale není to totéž. Teilharda bych nazval mystikem vědy a křesťanství najednou, jeho nápady a závěry jsou intuitivní. A velmi originální. Jinak to asi ani být nemůže, u jezuity evolucionisty...

Sborník dává nahlédnout na Pierra Teilharda de Chardin z mnoha různých úhlů a pro někoho, kdo už o něm četl nebo slyšel, může být užitečný.

12345
1199824440000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online