Wuwejův zápisník

Sakja-pandita: Pokladnice moudrých rčení

10.12.2007 21:22, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Sakja-pandita: Pokladnice moudrých rčeníPodle komentáře překladatele Josefa Kolmaše byl autorem mnich z rodu Khön ['khon], sídlící v Sakje [sa skja]. Sakja-pandita znamená Učenec ze Sakje, ve skutečnosti se jmenoval Künga Gjalcchän Palzangpo [kun dga' rgjal mcchan dpal bzang po] a žil v letech 1182 - 1251. Zachovalo se po něm 114 literárních prací s nejrůznější tematikou, pojednání o filozofii, etice, náboženství, ovšem zdaleka nejznámější je prezentovaná sbírka aforistických čtyřverší.

Tomu, kdo o sebe dbá, a tomu, kdo nedbá,
čiň stejně - různé výsledky pak přijdou.
Na dvě políčka padla úplně stejná setba -
tu klasy vzrostou krásně a tam s bídou. (rčení č. 45)

Sakja dala jméno především sektě tibetského buddhismu, která se na dlouhou dobu stala vůdčí silou a politickou mocí celého Tibetu, sektě Sakjapa. Její zástupci, shodou okolností právě Sakja-pandita, uvedli zemi do vazalského vztahu k Mongolům, čímž ji jednak zabezpečili proti vojenským výpadům, jednak upevnili svou pozici (správce země, zástupce mongolského chána). Jak dlouho poddanství vydrželo již Josef Kolmaš nepíše, ale podle přehledu na stránkách Tibinfa sekta Sakjapa vládla dalších sto let.

Ničema vlastní chyby, o něž nouze není,
na jiné lidi svalí dozajista.
Vrána si také zobák svinstvem zašpiněný
otírá o zem - tam, kde je zem čistá. (rčení č. 63)

Mimochodem klášter v Sakje je moc pěkně vidět na Google Maps, nahlédněte.

Moudrý, třeba se do bídy propadne,
oblaží druhé tu a tam moudrým rčením.
Hloupý, třeba i zázračně zbohatne,
sužuje druhé bezbřehým hašteřením. (rčení č. 118)

Všechna moudrá rčení se točí kolem tří hlavních okruhů:

  • úcta k mudrcům, opěvování životní moudrosti a ušlechtilosti
  • posměch hlupákům, hamižným, závistivým
  • Dharma a ctnosti jejích nositelů - což je u buddhistického představitele samozřejmé

Dokavad s učencem nemluvíš, sotva věříš,
kolik ví věcí, o nichž nemáš zdání.
Dokavad paličkou do bubnu neudeříš,
od prázdných hrnců není k rozeznání. (rčení č. 6)

Podle překladatele tibetský verš nepracuje s délkou hlásek ani s rýmem, používá pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik a rytmičnost, což je jednotvárné a monotónní. Zkoušel jsem najít nějakou nahrávku tibetských veršů na internetu, ale neúspěšně (ačkoliv - mohou být sútry, recitované hrdelním zpěvem mnichů, považované za básně?). V přebásnění, kterého se skvěle zhostila Jana Štroblová, byl použit vázaný verš „s rýmy či asonancemi“ (str. 209).

O tom, co na tebe čeká, nehloubej zas a znova.
Teprve když to přijde, měj o tom potuchu.
Až tehdy, když dojde k vodě, člověk boty si zouvá.
Proč by je také zouval, dokud jde po suchu? (rčení č. 298)

Chtělo by to nějaké shrnutí... Ta nejpůsobivější rčení jsem vybral a ocitoval, ostatní jsou samozřejmě také moudrá, jen ne tak výmluvná.

Upřímnost nemístná či přílišná
tebe i jiné často zničit zná.
Rovný šíp buď svou oběť zabije,
nebo, když mine, sám sebe rozbije. (rčení č. 218)

Projevuje se východní myšlení, spoléhající na tradici, následování příkladů, podobenství. Recenze Jaromíra Kopečka na Knihovnice.cz.

Vidět své chyby, zvlášť když se o nich nedumá,
je těžké i pro moudré lidi.
Ať radši každý věří, že chybu vskutku má,
jestli ji na něm druzí vidí. (rčení č. 354)

12345
1197318120000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online