Jak tak prolézám Levné knihy, zkouším i nejrůznější sbírky básní. Namátkou otevřu, přečtu pár veršů, a když zaujmou, přihodím do košíku. Jednou takovou knihou byla i Lunovis od Radka Malého - a vyklubalo se z ní příjemné překvapení. Je to takový básník klasického stylu, znáte to - s odhalenou hrudí vzdoruje, jak lev bije o mříže, křičí, nadává měsíci nebo jej ctí... Ale umí to a dá se mu věřit; verše nevypadají ani jako stylizace, ani jako patos.

Mě osobně nejvíc oslovuje prostřední, podzimně melancholická část. Ten podzim bude poslední je hodně silná báseň (str. 41) :

Ten podzim bude poslední
A bude se v něm střílet
A v jednom bílým poledni
se skončí ten můj výlet

A snad to bude k půlnoci
Dost možná rukou vlastní
Snad budu chcípat bezmocí
Dost možná budu šťastný

Můj podzime Můj posle dní
co ještě zůstaly mi...
Ten podzim bude poslední
a pak jen samé zimy

Pozdní léto je na podobné vlně jako Skácelova čtyřverší, není divu, že se mi také líbí (str. 26):

Slunce i touha snížily svůj zenit
Už chybí jen podpis v závěti
Je pozdě na to chtít se v něčem změnit
Je pozdní léto, pozdě na setí

Jen ráno věří, do mlhy se halíc,
že ještě není čas chtít umírat
Zlato se sype z kukuřičných palic
Je pozdní léto, nechtěj se mít rád

Obloha křičí, mlčky monotónní,
a hlava třeští z modři modrásků
Je pozdě na to chtít být jako oni
Je pozdní léto, pozdě na lásku

(...)

A poslední ukázka, Noc je jak velký vykřičený dům (str. 46):

Noc je jak velký vykřičený dům
Krvavý úplněk - červená lucerna
A vítr těžký - parfém, pot a rum
Myšlenka na útěk z tohohle inferna

Hvězdy jsou oči všech těch svůdných dam
Nejhezčí z nich típla cigáro v popelu
A vítr těžký jak dech ze psích tlam
Myšlenka na útěk z tohodle bordelu

Radek Malý na Wikipedii, autorovy stránky.