Mám pocit, že dřív mi ono slavné To bylo blíž. Alespoň tak, jak jsem ho vyčetl a pln nadšení začínal zkoušet. Stačilo pár kroků...
Dnes se mi vzdaluje, vzdaluje čím dál víc. Pohledem současných zkušeností se nechápavě dívám na všechno pachtění za osvícením a sám couvám.
Ale nemůžu říct, že by to nebyl pokrok - jako bych se odvracel od spirituality mimosvětské k duchovnosti vnitrosvětské. Která má místo tady, právě teď. Ne někde v nirváně, nebi, prožitku satori, Taa ...
Nu, uvidíme. (Dva roky zpátky to bylo trochu jinak, nečekám, že to za dva roky bude stejné.)
