Wuwejův zápisník

Gordon Livingston: Příliš brzy starý, příliš pozdě moudrý

11.02.2007 16:28, Wu | knihy | komentáře -

Gordon Livingston: Příliš brzy starý, příliš pozdě moudrýSbírka třiceti krátkých zamyšlení, každé věnované jednomu pravidlu, které dohromady tvoří velmi pěkný přehled moudrosti. Kdyby je ovšem člověk přijal za své pouhým přečtením, nikoliv až hořkou zkušeností.

Na záložce se píše, že autorovy eseje jsou jemně utkané a dokonale kalibrované. S tím bych si dovolil nesouhlasit, zas až tak dokonale utkané nejsou. Jsou plné velmi pravdivých informací, ale jejich propojení pokulhává. Myšlenky jsou vyřčeny a opuštěny a pokračuje se dál, aniž by byla těsná návaznost. Podívejte se na ukázku:

Setkám-li se s člověkem, který pomýšlí na sebevraždu, málokdy se mu to snažím rozmluvit. Místo toho se ho zeptám, co mu tak dlouho bránilo sebevraždu spáchat. Což obvykle vede k hledání toho, co onoho nešťastníka váže k životu i při jeho nesnesitelném psychickém utrpení. Nelze popřít, že v každém rozhodnutí zabít se je ukryt hněv. Sebevražda je jistý druh věčného prokletí těch, kdo nás milují. Je to konečná deklarace beznaděje, ale zároveň zpráva pro naše nejbližší, že jejich láska k nám ani naše láska k nim nestačila, abychom přežili další den. Zoufalí lidé jsou přirozeně pohrouženi do sebe. Sebevražda je konečným vyjádřením tohoto soustředění. Namísto abychom pouze vyjadřovali obavy a soucit, který sebevrazi vzbuzují ve svém okolí i v terapeutech, pokládám za rozumnější konfrontovat je s jejich sobectvím a hněvem, obsaženými v každém aktu sebezničení.“ (str. 85)

Začne o tom, že se ptá co bránilo v sebevraždě, a najednou mluví o pohroužení do sebe a hněvu, ukrytém v rozhodnutí se zabít. Ale jak tomu máme rozumět? Ten hněv je to, co je drží při životě, nebo je naopak rozhodující složka sebezničení?

Nebo jiný příklad z eseje "Lhát sám sobě je ubohé" : „Znám muže, který opakovaně v noci tloukl svoji ženu, protože měl divoký sen, který si nedokázal zapamatovat. Jelikož to bylo chování 'nepředvídatelné', nikdy se nezačalo vážně uvažovat o povaze jejich vztahu. Ostatně miliony manželských párů spí v oddělených místnostech kvůli chrápání. Za to nikdo nemůže.“ (str. 122)

Když vynechám nejednoznačnost první věty, která mohla vzniknout překladem (tloukl ji ze sna, který si navíc nedokázal zapamatovat, nebo právě proto, že si ho nedokázal zapamatovat?), pořád nevím co chtěl autor říct pak, jak chrápání souvisí s mlácením. Je to ironie?

Takových případů je tam spousta. Osobně si myslím, že zdaleka nejlepší jsou názvy kapitol, které stručně a jasně jednotlivá pravidla vymezují, např.:

  • Pokud mapa nesouhlasí s terénem, je chybná.
  • Je těžké logickou cestou odstranit nelogickou myšlenku.
  • Vztah vždy ovládá méně zainteresovaný partner.
  • Naše největší síla je zároveň naší největší slabostí.
  • Nejbezpečnější věznice si budujeme sami sobě.
  • Jen zlé věci se odehrávají rychle.
  • Nic není tak nesmyslné a zbytečné, jako dělat stále stejné věci a očekávat jiné výsledky.
  • Před pravdou nelze utéct.
  • Bojíme se nesprávných věcí.
12345
1171207680000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online