Wuwejův zápisník

Jiří Stehlík: Budoucnost lidského společenství (1)

23.11.2006 23:11, Wu | knihy | sociologie | komentáře -

Jiří Stehlík: Budoucnost lidského společenstvíStudie Jiřího Stehlíka chce ukázat, že primárním a nejdůležitějším úkolem dneška je zajistit trvale udržitelnou lidskou existenci (TULE) na Zemi. Koncept rozhodně není nový, je zakotvený už v Agendě 21, dokumentu z konference OSN v Rio de Janeiru 1992. Autor vyslovuje „přesvědčení, že namísto tradičních ekonomicko-politických systémů je možno proti všem obrovským setrvačným tendencím začít ideově rozpracovávat a reálně vytvářet principiálně odlišný systém, v plném významu slova lidský...“ (str. 9) „Právě pro svoji věcnou i časovou (minulost, současnost, budoucnost) komplexitu je naše pojetí antropogenního dění na zemském povrchu čímsi více než jen speciální vědeckou hypotézou.“ (str. 13)

Popisovaný systém bude saturostacionární (SSS), půjde o „budoucí společensko-ekonomickou soustavu, v níž se nebude výroba a spotřeba, ale ani počet obyvatel dále zvětšovat a materiální potřeby lidí budou na dostatečné, avšak stabilizované úrovni uspokojovány.“ (str. 12). V takovém systému by měl stát jako donucovací nástroj zaniknout, zůstat pouze jako organizační, správní a hospodářská struktura. Politika jakožto metoda prosazování hmotných zájmů taktéž. Náznaky formování prý lze pozorovat, křivka přírůstků světové populace se již zlomila, růstová tempa HDP nejvyspělejších států se zpomalují, zvětšuje se ekologizace, vzdělanost, sociální vyrovnávání apod.

Konstrukce uvažovaného systému, ... , není samozřejmě samoúčelná a neřadí se ani mezi četné více nebo méně důmyslné utopie, fantazijní spekulace, idealistická schémata.“ (str. 17) „Dva základní atributy dosavadního nejúspěšnějšího společenského systému - západního tržního - přestanou být napříště uplatnitelnými: /věčný/ 'růst' a 'zisk' se ukáží být absurdními.“ (str. 17)

Koncepčně mi připadá kniha poněkud nešikovně postavená - na začátku se zmíní nový systém, velmi povrchně se naznačí důvody, pak se dlouze hledají potvrzení nejrůznějších autorů, případně se polemizuje s autory kritickými. A teprve poté přichází podrobnější rozpracování a dokazování nezbytnosti takového systému. Člověk má pořád neodbytný pocit, že tomu co čte předcházela jiná publikace. Jenže podle úvodu se jedná o první oddíl velmi široce koncipované práce. Možná že to co očekávám je až v oddílu posledním: „shrnutí a závěry, plynoucí z pojednání jako celku jsme otiskli ... samostatně.“ Ještě že argument omezenosti zemského povrchu a přírodních zdrojů je natolik přesvědčivý a čtenář hlavní myšlenku okamžitě přijímá.

Chceme podat věrný obraz myšlenek řady fundovaných autorů, zabývajících se tak onak (ekonomicky, sociálně, environmentalisticky, filozoficky a historicky, většinou ovšem málo komplexně) problematikou budoucnosti lidstva z globálního pohledu.“ (str. 11)

Podávají. Vždy napíší celkem podrobně, co který autor v které knize řekl o vývoji člověka, jeho životním prostředí apod., řeknou jak je to "správně" (bez důkazu) a vrhají se na další. Tak to je po prvních 152 stránek, které zahrnují kapitoly "Princip evoluce - Marx, Berďajev a Teilhard", "K problematice globálního vztahu přírody a lidstva" a "Idea trvale udržitelné lidské existence".

Jednoznačně se vyslovujeme pro stanovisko knihy sepsané pod vedením nositele Nobelovy ceny za ekonomii J. Tinbergena: 'Základní cíl světového společenství je třeba zformulovat jako zajištění všem obyvatelům Země život v osobní důstojnosti a blahobytu'“ (str. 28)

Podle našeho soudu má filozofie a věda k dsipozici dvě solidní vývojové koncepce výkladu světa s otevřenou možností jejich budoucnostního rozpracování, a to i směrem k nápravě (a urychlení) procesu formování jeho lidské, společenské složky. Jsou to koncepce marxistická, a také berďajevsko-teilhardovská.“ (str. 57)

Marx je hodně obhajován, jestli oprávněně, nebo ne, to nedokážu posoudit, ježto jsem jej ještě nestudoval. Každopádně jsou zde snášeny argumenty a výroky kritiků i obhájců. Kupříkladu co napsal Bocheński o marxismu-leninismu, že prý byl „samotný Marx... nepochybně skvělý myslitel, měl pouze smůlu v tom, že většinu jeho hypotéz pozdější věda vyvrátila (např. hypotézu blížícího se království svobody, hypotézu stále rostoucího zbídačování proletariátu, hypotézu zhroucení kapitalismu atd., atd.“. A tomu Jiří Stehlík oponuje: „O tom, že 'království svobody' se stále přibližuje a že kapitalismus se musí v poměrech ohraničené zeměkoule nutně zhroutit, nemusíme nadále pochybovat, stejně jako o dalších predikacích Marxových. Zmýlil se v předpovědi narůstajícího zbídačování pracujících: vysoká produktivita kapitalismu umožnila zvýšit životní úroveň tzv. středních vrstev obyvatelstva a dalších jeho skupin.“ (str. 61). „Pravdivé, historicky obecně platné (...) jádro marxismu nepřestalo nikdy platit.“ (str. 72)

Vzpomínaný sen - predikovat perspektivy lidského společenství - se pomalu naplňuje, a to nejen v rozsahu 'něčeho'. Marx byl výpovědím o budoucnu lidstva nejblíže a v hrubých obrysech je stanovil správně.“ (str. 166)

V kapitole "K problematice globálního vztahu přírody a lidstva" se probírají názory na vztah k přírodě, opět se všech stran a od všemožných autorů. Namátkově jsem vybral nějaké ukázky, jen aby bylo vidět, jak "diskuze" probíhá.

V humánním SSS bude platit jednoznačný Hegelův soud o člověku jen s výhradou. Pronesl totiž: '... čím více přírodě odnímá, čím více si ji podmaňuje, tím více ponižuje sám sebe...' Cosi odnímat přírodě bude muset lidská společnost vždy a jako její nejvyšší 'spoluvýtvor' se nevyhne ani jejímu relativnímu podmanění.“ (str. 100)

P. Duvigneaud požadoval, aby se po 'ekonomii přežití' (primitivních společností) a po 'ekonomii růstu' (průmyslové společnosti) rozvinula nová 'ekonomie rovnováhy' (postindustriální společnosti). ... Právě stacionárnost, resp. saturostacionárnost hmotného světa - náš (humánní) SSS - tak jedině může zmíněný rovnovážný stav zajistit.“ (str. 117)

Kde jsou fakta? Rozesetá. Časový rámec vývoje, samozřejmě bez podkladů nebo důkazů, je na straně 127-128: „Za deset až dvacet let by mělo být lidstvu zajištěno potřebné množství pitné vody... za dobu o něco delší pak bude muset být prakticky vyřešena problematika nezhoršování a základní reprodukovatelnosti územního prostředí ... Déle - šedesát až sedmdesát let - bude trvat vyrovnání se s otázkami dostatku většiny rudních, event. i nerudních surovin (...). Dostatečné disponibilní objemi energie v tom čase však i tento problém sprovodí ze světa... Přibližně ve třetí čtvrtině 21. století se budou stabilizaci blížit rozlohy obdělávané půdy...

Kapitolu "Idea trvale udržitelné lidské existence" vezmu jen stručně, x definic trvale udržitelného rozvoje nám nic zajímavého nepřinese. Jen jedna ukázka: „Jaký politický systém je schopen permanentní existenci lidí umožnit? Podle nás to může být jedině soustava vnitřně nekontradiktivní, nepolitická, jistě demokratického ražení, evidentně z více stran orientovaná na rozvoj lidské osobnosti. V ekonomice to bude SSS, nikoliv tržní soustava jednoznačně subjektálního, růstového a ziskového charakteru.“ (str. 140). Ano. A proč?

Pak už konečně přichází kapitola "Společnost budoucnosti - humánní saturostacionární systém". Ale co to? Co si myslí Saint-Simon? Co si myslí Brzeziński? Co si myslí Novak? A jak je to v SSS... Sakra, vždyť je to pokračování ve stejném duchu. Jen těch fakt je o málo víc. Protože těžiště knihy je právě v této části, pokusil jsem se v záplavě citátů a rozborů vybrat dostatek vhodných ukázek, popisujících ten záhadný SSS, cestu k němu i další charakteristiky a zařadit do několika uměle vytvořených skupin. Výsledek je poměrně ucelený a proto se můžete těšit na druhou část recenze.

12345
1164319860000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online