Ani nevím, kde jsem ke slovu "debrujáři" přišel, možná při prolézání stránek různých škol a sbírání materiálu pro sérii článků o reformě školství (I, II, III). Ovšem udeřilo mě to do očí důkladně. De-brrr-uj-ář, brr. Někde se to vyskytuje dokonce jako "debrujár", to je už úplné zvěrstvo, počeštěné francouzské slovo, které vypadá jako slovenština.
Hned jsem začal hledat, co to vůbec znamená.
Prý to vzniklo z francouzských slov "débrouillard" (šikovný, obratný) a "se débrouiller" (objevovat, pomoci si v těžkostech, umět si poradit). Cílem organizovaných skupinek je zábavným způsobem odmystifikovat vědu, s využitím snadno dostupných materiálů dělat pokusy a děti přitáhnout k poznávání.
Ze stránek Asociace mladých debrujárů uvádím pět hlavních principů, které musí splňovat debrujářská činnost:
- dovolovat samostatný rozvoj dítěte
- dávat dítěti zábavné činnosti, které stimulují a probouzejí jejich zájem o vědu
- využívat otevřenost dítěte k vědeckým jevům, se kterými se setkává v každodenním životě
- rozvíjet zvědavost a smysl pro zodpovědnost dítěte
- být návazná na úroveň rodinnou, školskou a sociální
Vůbec nic nenamítám, činnost je to chvályhodná, koneckonců máme v Čechách dlouhou tradici, Foglarovy kluby Mladého hlasatele, kluby ABC mladých techniků a přírodovědců, časopis VTM (Věda a technika mládeži)...
Ale proč zrovna takové ohavné jméno?
