Pokoušet se o jakékoliv hodnocení první české knihy o Wicce je myslím zbytečné. Už se k ní vyjádřili snad všichni online wiccani, stejně jako rádobywiccani, odpůrci Wiccy, odpůrci Zahradovi a kde kdo jiný. Zahrada reakce shromáždil a zveřejnil na svém blogu, tak si počtěte.

Mě se kniha líbila. Osobně se k Wicce nehlásím, můj přístup k duchovnu je poněkud spletitý, ale přírodní víra je mi blízká, stejně jako novopohanství. Zahradovi se zrovna tenhle výraz moc nelíbí, mě připadá přesný a výstižný. Copak v dnešní době můžeme mluvit o skutečném pohanství? Tady u nás? Pochybuji. I při sebepřesnějším opakování rituálů, studiu pramenů a skutečně vážném a seriózním přístupu pořád zůstává ve hře moderní myšlení a úplně jiný systém životních zkušeností. Nehledě na zachování skutečně původních živých nauk. Těžko. Ještě tak tradice, z nichž se opakováním staly trpěné zvyky, popř. se zvrhly v něco úplně odlišného (pomlázka).

Čili - vidím opravdu spíše nové pohanství, než něco jiného. Ještě ke knize, opravdu nejzajímavější je autentický popis vlastní zkušenosti se zasvěcením do tradice.