Vlastně jsem si tuhle sbírku koupil kvůli básni Edison. Pamatuji si ji ještě ze základní školy, z čítanky. Básně mě totiž prakticky nikdy neoslovily, až na jedinou výjimku, kterou byl právě úryvek Edisona.
Sbírka obsahuje:
- Dedikace (1929) - Smuteční hrana za Otokara Březinu
- Noci (1929)
- Podivuhodný kouzelník (1922)
- Akrobat (1927)
- Edison (1927)
- Signál času (1931)
- Silvestrovská noc (1929)
- Neznámá ze Seiny (1929)
Nezvalův politický profil v padesátých letech byl jednoznačný, ale teď se nebavíme o politice. Jisté je, že kořeny, socialistické smýšlení, jsou jasně vidět už v Podivuhodném kouzelníkovi. Ani Akrobat mi příliš neříká, překypuje symbolickými obrazy a jen težko jsem se v něm orientoval. Ostatní, kratší básně, nejsou špatné, ale Edison a navazující Signál času jednoznačně vítězí. Nedivím se, že je považován za jeden z vrcholů Nezvalovy tvorby. Má pravidelný rým, a jakousi naléhavost, která žene oči kupředu a nutí čtenáře hltat jeden řádek za druhým. Jako kdyby přitom v uších zněla melodie, oslava na člověka, zároveň obraz stíhá obraz, jinotaj metaforu...
Abych nezapomněl na refrén - obměňující se verš:
bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života a smrti
...
bylo tu však něco krásného co drtí
odvaha a radost z života i smrti
...
ještě zapomenout na všechno co drtí
na smutek a úzkost z života i smrti
...
Tahle část mi přímo učarovala:
Vždycky znovu žít a míti mánii
jedenkrát jste uzřel v Pensylvánii
noc a obloukovou lampu u Barkera
pocítil jste smutek tak jako já včera
nad poslední stránkou svého románu
jako akrobat jenž přešel po lanu
jako matka která porodila dítě
jako rybář který vytáh plné sítě
jako milenec po sladké rozkoši
jako z bitev kráčející zbrojnoši
jako země v poslední den vinobraní
jako hvězda která hasne za svítání
jako člověk náhle ztrativší svůj stín
jako Bůh jenž stvořil růži noc a blín
jako Bůh jenž touží stvořit nová slova
jako Bůh jenž musí tvořit vždycky znova
hněta z svého dechu nové kalichy
snášeje se s vodou oblak na líchy
bylo v tom však něco krásného co drtí
odvaha a radost z života i smrti
Samotný závěr:
Naše životy jsou jako noc a den
na shledanou hvězdy ptáci ústa žen
na shledanou smrti pod kvetoucím hlohem
na shledanou sbohem na shledanou sbohem
na shledanou dobrou noc a dobrý den
dobrou noc
sladký sen
