Každý den jezdím do práce vlakem. Ráno půl hodiny tam, večer půl hodiny zpátky. Včera mně napadlo, když jsem si jako obvykle sedal na místo na konci vagonu na straně východní, proč zrovna tam? Že na konci vagonu, to mě nepřekvapuje; když si můžu vybrat, mám za zády raději stěnu, snižuje se tím počet směrů, odkud může přijít ohrožení. Ale proč si sedám pořád na jednu světovou stranu? Trasa vede ve směru jih-sever, na výběr mám východ a západ.

• Vysvětlení estetické - má oblíbená strana je hezčí. Bohužel to není pravda, před pár dny jsem si uvědomil, že západní strana je malebnější.
• Vysvětlení světelné - sedám si tam, kde je víc světla, tedy na východ. Tak to také není pravda, večer slunce zapadá jaksi na druhé straně, a přesto si na západ nesednu.
• Vysvětlení stranové - mám oblíbenou pravou stranu, tak si sedám vpravo ve směru jízdy. Samozřejmě také nesmysl, když jedu zpátky, musel bych si sedat také vpravo. Což nedělám.
• Vysvětlení mystické - cítím mystické souznění s východem, Wu-Wej není zrovna dvakrát evropské jméno. Ale ani západní spiritualita východ nezanedbávala, vzpomeňme orientaci křesťanských kostelů nebo keltských hrobů. No jo, to by šlo, ale všichni víme že je to hloupost. Byť pěkná. Stejně jako hledat vysvětlení v knize Pouť do země východní od mého oblíbeného Hermanna Hesse. Ne, zpět k přízemnímu pragmatismu.
• Vysvětlení praktické - zkrátka si sedám na opačnou stranu od perónu. Co nejdál od dveří. Ráno vlak stává pravidelně na pravé straně nástupiště, nasednu, posadím se na vzdálenější stranu od dveří, čímž jsem napravo a na východní straně. Zdá se mi to pravděpodobné, pro tuto myšlenku hovoří i fakt, že když náhodou jedu autobusem, sedím naopak nalevo, na západě. Mohlo by to souviset s tím, že autobusy mají dveře jen na pravé straně :).

Skvělé, mám to. Až na drobný detail, zpáteční cestu. Ať vlak přijede na kteroukoliv stranu nástupiště, skončím stejně vždycky na východě. Prostě záhada... :) A co vy, máte to jednodušší?