Impulsem k přečtení něčeho od Johna Irvinga byl film Pravidla moštárny; ten mě totiž opravdu zaujal. Začal jsem ale Hotelem New Hampshire - ani nevím proč. Asi jsem ho od přítelkyně dostal jako první.

Je to jakýsi životopis celé rodiny Berryových. Rodičů, pěti sourozenců Franka, Franny, Johna, Lilly a Egga. Každý v rodině je něčím zvláštní, Frank sexuální orientací, Egg převlékáním do kostýmů, Lilly svou malou výškou, John s Franny vzájemnou láskou... Děj je spletitý, během času jsme svědky znásilnění Franny, mučení Franka pro jeho homosexualitu, prvního hotelu, vytvořeného z bývalé dívčí školy, prvních Johnových sexuálních zkušeností, smrti Kouče Boba, odletu do Evropy, druhého hotelu s jeho šlapkami a politickými radikály, záchrany Vídně za cenu smrti Freuda a otcova zraku, napsání knihy, pomsty za znásilnění, třetího hotelu. Který vlastně hotel nebyl...

Člověk se snadno nechá ukolébat autorovým poklidným vyprávěním, o to víc ho ale dokáže zaskočit nějaká drsná událost. Mě osobně dostal let do Evropy. Matka s Eggem. Šok. A přitom to autor popsal sotva dvěma větami.

Knížka je zvláštní, tolik absurdních příhod, a přitom je vše uvěřitelné. Navíc je cítit, že vypravěč má svoji rodinu prostě rád, takovou jaká je, i když je trochu divná. Nehodnotí ji, neodsuzuje. A kdo z nás má normální rodinu?